Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. (Kz 3). Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. (Žd 10,36)
Dříve než začnu hledat životního partnera, je vhodné zkusit se zamyslet, jestli už k tomu pro mě nastal ten správný čas. Někteří lidé se seznámí třeba ve svých dvaceti letech nebo dříve, jiní ale třeba až ve čtyřiceti nebo později. Nedá se říci, že jedno nebo druhé by bylo lepší. Pro každého je ten čas jiný.
Někteří lidé vůbec netuší, v jakém období svého života budoucího partnera najdou. Až se to jednoho dne neočekávaně stane, je to pro ně příjemným překvapením. Většina lidí ale v určitém období života cítí, že by pro ně už mohl být vhodný čas někoho najít nebo aspoň začít hledat, a tak začnou vyvíjet určité aktivity tím směrem. Jestliže se tedy rozhodnu zkusit svému seznámení napomoci, pak dnešní doba mi samozřejmě nabízí různé možnosti, které křesťanům v minulosti nebyly dopřány. Jednou z nich jsou křesťanské seznamky a pobyty určené právě nezadaným křesťanům.
Aktivní, nebo pasivní hledání?
Boží slovo je ve věci hledání životního partnera vyvážené. Některá místa Bible a také konkrétní příklady ze života některých biblických postav ukazují na aktivní hledání partnera. Z jiných míst by mohlo naopak vyplývat spíše doporučení pasivního hledání (případně nehledání). Uveďme dva příklady.
Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení. (Př 18,22). Jestliže „našel“, znamená to, že musel hledat. Nebo přinejmenším že musel alespoň trochu očekávat.
Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. (1 Kor 7,27). Zde je vyjádření apoštola Pavla, který nebyl ženatý a na některých místech svých listů poukazuje na výhody svobodného života. Ale zároveň uvádí: Každý má svůj vlastní dar od Boha, jeden tak, druhý jinak. (1 Kor 7,7). Neboli někdo má povolání k manželství, jiný ke svobodnému životu. Praxe je taková, že většina lidí je povolána k životu v manželství. Ti budou ve správný čas buď aktivně hledat nebo alespoň očekávat a vyhlížet seznámení s vhodným životním partnerem.
Další aspekt této věci je následující. Na určitou dobu je vlastně každý člověk povolán ke svobodnému životu. Někdo jen do dvaceti let, jiný třeba do třiceti nebo dokonce padesáti i více. V té době, tj. v době svobodného života, pro nás mohou platit Pavlova slova: Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. To ale neznamená, že by to pro každého muselo platit napořád. V určitý čas – tedy až najdeme životního partnera – končí naše období povolání ke svobodnému životu a začíná povolání do manželství. Ať už jsme partnera hledali aktivně (kdo našel ženu…) nebo třeba vůbec nehledali (žádnou nehledej…), ale Pán nám životního partnera sám přivedl do cesty, protože věděl, že manžela/manželku potřebujeme a že to je správná cesta pro nás. Křesťanů, kteří mají od Boha povolání ke svobodnému životu na celý svůj pozemský život, není mnoho.
V jakém období života se nacházíme a zda pro nás už přišel čas k seznámení, na to samozřejmě neexistuje univerzální odpověď. Tu odpověď potřebuje najít každý sám za sebe. Každého, kdo o to stojí, Pán Ježíš povede osobně a konkrétně. Bude mu dávat svá doporučení a moudrost ke správným rozhodnutím. Kdo tráví svůj čas ve vztahu s živým Bohem, ten se nemusí bát, protože Bůh mu pomůže najít správný směr.
Mohli bychom uvést zajímavé příběhy seznámení některých biblických postav, jak jsou zaznamenány v Bibli. Například seznámení Izáka, Jákoba, Mojžíše, Rút a dalších starozákonních postav. Tyto příběhy ukazují na pestrost Božích cest a na různé způsoby, jak Hospodin svým lidem přiváděl do cesty partnery, které jim vybral. Někdy to bylo s aktivním přispěním daného člověka nebo dalších lidí v jeho okolí, jindy téměř bez potřeby lidské aktivity. Podobně to platí i v dnešní době. Neexistuje univerzální šablona, podle které bychom mohli říci, že Bůh ve věci seznámení jedná pouze tak a tak. On je svrchovaným Pánem nade vším. S každým člověkem jedná individuálně a pro každého má svůj plán. Boží slovo ale ukazuje určitý rámec Božího jednání. Pokud žijeme v souladu s Božím slovem, můžeme očekávat, že Bůh bude odpovídat na naše modlitby a zcela konkrétně nám bude ukazovat směr, který připravil pro náš život.
Boží plán s člověkem
Autorem a tvůrcem manželství je Bůh. Starý zákon začíná stvořením světa, stvořením člověka a ustanovením prvního manželství. Bůh stvořil Adama a Evu, přivedl je k sobě a jejich svazku požehnal.
Obdobu nacházíme hned na počátku Nového zákona. Ježíš začal svou veřejnou službu tím, že učinil zázrak na svatbě v Káni Galilejské. Není náhoda, že první zázrak se stal právě tam. Bůh nám tím sděluje, že ani v novozákonní době se význam manželství nezměnil. Tak učinil Ježíš v Káni Galilejské počátek divů a zjevil svou slávu. I uvěřili v něho jeho učedníci. (Jan 2,11). Bůh tím zároveň dal najevo, jak moc mu na manželstvích záleží. O to víc mu záleží na křesťanských manželstvích, kde živý Bůh je uprostřed nás. Křesťanské manželství je svazek těchto tří osob: živý Bůh, muž a žena. Ježíš přišel na svatbu do Káně a byl tam s nimi. Právě tak chce být uprostřed našich manželství.
Nedá se to uspěchat
Při hledání partnera je obvykle potřeba mít určitou dávku trpělivosti. Ono se to nedá moc uspěchat a navíc v této věci o rychlost ani nejde, ale o výsledek. Se svým budoucím manželem/manželkou strávíme tisíce hodin společného času. Vůbec tedy není jedno, kdo to bude. Volba partnera je druhým nejdůležitějším rozhodnutím života. Tím prvním nejdůležitějším je samozřejmě rozhodnutí přijmout Ježíše jako svého Pána a Spasitele.
Uspokojení v Boží přítomnosti
Když patříme Bohu, naše srdce je syceno jeho láskou a jeho blízkostí. Neexistuje na světě nic lepšího. To největší uspokojení pro nitro člověka přichází z živého vztahu s živým Bohem, z přebývání v jeho přítomnosti. Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svou tvář k Bohu. (Jb 22,26). Tento Boží dar naplňuje srdce člověka dokonce víc než láska mezi mužem a ženou. A je třeba chápat, že právě tak to Bůh určil. Toto uspokojení zažíváme již během pozemského života, a samozřejmě ještě mnohem víc to budeme zažívat navěky a navždy v Nebi, kde život dostane ještě mnohem lepší a vyšší dimenzi a intenzitu. Přebývání v Boží blízkosti a uspokojení, které z toho čerpáme, je jedním z hlavních smyslů lidské existence.
I bez partnera je člověk plnohodnotný
V určitém smyslu se tedy dá říci, že kdybys měl zůstat v pozemském životě sám (tj. bez životního partnera), ale měl Boží lásku, tak už máš to hlavní. A stejně tak platí: kdybys získal celý svět se vší jeho slávou – pomíjivou, pozemskou a upachtěnou slávou, kdybys získal lásku všech lidí, kdybys měl toho nejlepšího životního partnera, ale Boží lásku neměl, stále nemáš nic, co by mohlo zcela nasytit tvé nitro. Opravdově nasytit naše srdce umí jen sám Bůh. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. (Žalm 16)
