Do manželství vede často cesta přes přátelství. Mnozí vstupují do manželství s člověkem, se kterým se znali na přátelské rovině již delší dobu, třeba i řadu let, ačkoliv je zpočátku možná ani nenapadlo, že by zrovna tento člověk mohl být jejich budoucím životním partnerem. Když ale mají řadu společných témat a podobné plány, podobné cíle, když se mají rádi a cítí, že přátelství přerůstá v ještě bližší vztah, rozhodnou se jít životem společně.
Přátelství je zároveň jednou z nejdůležitějších charakteristik manželství: náš životní partner by měl být i naším nejlepším přítelem; samozřejmě hned vedle Pána Ježíše, který je tím nejlepším přítelem ze všech.
Vyhledávání nových kontaktů a přátelství
Předem nevíme, kde svého budoucího manžela/manželku najdeme. Nevíme, jak se to stane ani kdy se to stane. Žádní dva lidé nemají životní cestu úplně shodnou. Můžeme sice slýchat spousty zajímavých příběhů o seznámení různých dvojic, přesto ten náš příběh bude úplně jiný a bude zcela originální.
Je tedy vhodné nezavírat si předem cestu k různým možnostem seznámení. To pro nás platí v situaci, že hledáme životního partnera aktivně – například v křesťanských seznamkách, na pobytech pro nezadané apod. (viz dále), ale stejně tak to platí v situaci, že hledáme jen pasivně, tj. nevyvíjíme žádné seznamovací aktivity, ale jen očekáváme, že nám Pán přivede vhodného životního partnera do cesty, když my sami jdeme Boží cestou a snažíme se Pána následovat a sloužit mu jak nejlépe umíme. Oba přístupy – aktivní i pasivní – mohou mít své opodstatnění a své biblické zdůvodnění. Určitá zdravá míra aktivity bývá při hledání životního partnera většinou namístě, avšak záleží opravdu na tom, jak koho Pán Ježíš vede osobně. Pro každého ta cesta bude trochu jiná. Každopádně ale buďme otevřeni novým přátelstvím a třeba i neočekávaným možnostem seznámení. – To vše se ale pochopitelně týká pouze seznamování s věřícími partnery, protože Boží Slovo jasně říká, že pro křesťany nepřichází v úvahu hledat životního partnera mezi nekřesťany, tj. mezi lidmi, kteří Pána Ježíše do svého života ještě nepřijali.
Ať už tedy hledáme partnera s určitou zdravou dávkou aktivity, nebo jen pasivně, měli bychom být otevřeni pro Boží jednání v našich životech. Bůh nás nezřídka a rád překvapuje tím, jakým způsobem a jakým směrem nás povede.
Jestliže cítíme, že máme ke svému hledání přistoupit aktivně, pak můžeme využít řady možností. Navíc je velmi dobré si uvědomit toto: praxe potvrzuje, že životního partnera často nacházíme na stejném poli služby – v misijní skupině, ve chválící skupině, v modlitební skupině, na misijním výjezdu nebo obecně při zapojení se do služby ve své církvi či sboru. Zapojení se do těchto aktivit nám jednak přinese tolik důležité obecenství s ostatními křesťany, jednak nám pomůže najít své místo ve službě Bohu, a navíc nám umožní najít řadu nových přátelství. Najdeme přátele a kamarády podobně zaměřené – lidi stejných hodnot a podobného směru ve službě.
Přes své nové kontakty – přes nové přátele a známé – se postupně setkáme s dalšími lidmi a dalšími skupinami křesťanů; budeme nacházet své místo v životě, budeme prohlubovat svůj vztah s Kristem a dáme mu takové místo v našem životě, jaké si Pán Ježíš zaslouží. Postupně tak objevíme své místo ve službě Bohu – a tehdy s velikou vděčností v srdci zjistíme, že to je přesně to, po čem naše srdce toužilo a co jsme celé roky hledali! Naše srdce bude uspokojeno a opravdově naplněno v živém vztahu s Bohem a ve službě jemu – v naplňování Boží vůle pro náš život. S radostí si uvědomíme a pochopíme, že náš život konečně dává smysl, jaký má mít, že konečně začínáme dělat to, pro co jsme byli stvořeni.
... A potom už je pro Boha snadné přidávat nám na té cestě i všechno ostatní, co budeme potřebovat, jak sám řekl. Tedy například i životního partnera :–)
Tak tedy nezůstávejme ve své samotě! Pokusme se svou situaci změnit, i když to třeba zpočátku nebude snadné. Najděme si mezi křesťany dobré přátele, hledejme Boží vedení a zapojme se do skupin, kde najdeme křesťany podobně zaměřené.
Křesťanské manželství = Bůh plus muž plus žena
Křesťanské manželství tvoří svazek tří živých osob: tvoří ho Bůh, muž a žena.
Křesťanské manželství je tím trojitým provázkem, o němž kniha Kazatel říká: ... trojpramenný provázek se nesnadno přetrhne. (Kz 4,12) Važme si toho, že Bůh vstupuje do křesťanského manželství spolu s námi. Nejsme na to tedy sami! Vše můžeme řešit spolu s ním. On je oporou, zárukou, pomocí, silou i moudrostí. Je odpuštěním, když se vzájemně zraníme. Je smyslem, když ztrácíme smysl. Je láskou, která naplňuje naše srdce a naplňuje naše manželství. Neznamená to ovšem, že by to mohlo fungovat bez našeho přičinění. Dá to práci! Avšak – nejsme na to sami.
Ani to neznamená, že by naše manželství muselo být snadné. Neboť žijeme ve světě poznání dobrého a zlého – a život v tomto padlém světě není vůbec snadný. Jsme zde jen hosty a příchozími, jsme zde cizinci bez domovského práva, jak je psáno. Naším skutečným domovem je Nebe. Avšak přesto, nebo spíše právě proto, máme i zde na zemi poslání a cíl: jsou zde tisíce dalších lidí, kteří Boha ještě nepoznali. Možná se to někomu nezdá, ale je to tak: křesťanská manželství mají být místem, odkud se Boží království bude šířit dál; nejsme zde jen sami pro sebe, máme tady daný úkol, směr, cíl, plán a poslání...
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že velmi záleží na tom, s kým spojíme svůj život dohromady. Není to jedno! Aby naše manželství bylo dobrým týmem, aby bylo místem, kde Kristus bude uprostřed nás a s námi – tak jako byl třeba na svatbě v Káni Galilejské, kde také učinil svůj první zázrak – přesně tak chce dnes Bůh dělat své zázraky v křesťanských manželstvích! – Aby nevěřící viděli a říkali: Ano, tam je mezi nimi Ježíš! Není to z nich, my je známe, to jsou obyčejní lidé, na nich není nic speciálního, ale – Bůh je tam u nich! Cítíme to! Je to něco zvláštního! – Tak budou hovořit, to budou říkat – a budou toužit mít tohoto zachraňujícího a zázračného a milujícího Ježíše i ve svém životě!
Velmi tedy záleží na tom, milý příteli, s kým svůj život spojíš dohromady...
Upřímnost a otevřenost ve vztazích
Setkání s novým člověkem nám vždy přinese určité obohacení, nebo alespoň novou zkušenost při hledání, a to i v případě, že to nepovede ke vzniku bližšího vztahu. V době hledání je vhodné udržovat přátelství s více lidmi, kteří by přicházeli v úvahu jako naši potenciální partneři. (Tím ale v žádném případě nemyslíme chození s více lidmi najednou! Mluvíme zde pouze o kamarádské rovině.) Díky rozvíjení našich přátelství můžeme postupně zjistit, s kým bychom se k sobě hodili, a s kým ne.
Někdy může být už při první schůzce jasné, že by tento vztah nepřicházel v úvahu. Zde je však třeba být opatrný: na poznání druhého obvykle totiž potřebujeme více času. Proto pokud nás někdo na první schůzce nějak zvlášť nezaujal, neznamená to ještě, že by to pro nás nemohl být vhodný partner. Bývá vhodné setkat se s dotyčným vícekrát. Avšak pokud je nám jasné, že vztah nepřichází v úvahu, měli bychom to druhému popravdě sdělit, aby se na nás nevázal.
Odmítnout ty nepravé, ale neodmítnout pravé
Ve fázi hledání je odmítnutí většiny potenciálních partnerů nutností. Protože neodmítneme-li ty nepravé, nemůžeme se později setkat ani s tím pravým / pravou.
Na druhou stranu je třeba dávat pozor, abychom neodmítali toho pravého. Často nám naše vysněné představy o budoucím partnerovi brání přijmout někoho skutečného, kdo by pro nás mohl být vhodným partnerem. Co tedy dělat, když dotyčný některým našim představám neodpovídá? To je dosti složitá otázka a neexistuje ani jednoznačná odpověď. Měli bychom si předně ujasnit, co pro nás naše představy o partnerovi znamenají. Jak moc jsou pro nás důležité? Obejdeme se bez nich? Které změníme, a které změnit neumíme? Pokud se nám podaří některé představy odbourat, můžeme najednou zjistit, že máme vedle sebe člověka, se kterým si jinak výborně rozumíme a kterého jsme vlastně dlouho hledali – přestože některým našim původním snům neodpovídá. Zjistíme ale, že staré sny pro nás už nejsou tak podstatné a že řada z nich byla zcela malicherných nebo dokonce hloupých; divíme se, jak jsme jim mohli přikládat takovou váhu... A naopak býváme mile překvapeni a obohaceni spoustou nových a příjemných skutečností, které u druhého začínáme objevovat. Pokud bychom bývali lpěli na svých představách, nic z toho bychom teď neměli a sami sobě bychom tím vlastně bránili v objevení dotyčného (možná budoucího životního partnera).
V období hledání je běžné, že zažíváme opakovaná zklamání z nevydařených vztahů nebo z odmítnutí. Avšak i zklamání, rozchody a další bolestivé zkušenosti k hledání patří a nelze se jim zcela vyhnout; také díky takovým zkušenostem vnitřně dozráváme a stáváme se schopnými jednoho dne vytvořit naplněný partnerský vztah v manželství.
Sex patří až do manželství
Tato informace by měla být pro křesťany samozřejmostí. Ale často tomu tak bohužel není...
Boží slovo jednoznačně a na mnoha místech říká, že sex patří výhradně do manželství. Je jedním z Božích darů daných manželům. Naproti tomu předmanželský sex je v Božím slově označován pojmem smilstvo a patří mezi závažné hříchy.
Dnešní společnost tyto Boží pravdy bohužel – ke své velké škodě – nerespektuje. Jestliže je ale budeme respektovat my křesťané, přinese nám to mnoho požehnání. Bůh nedává svá nařízení nadarmo ani proto, aby nám nějak škodil, ale naopak proto, že nám chce jimi projevit svou lásku a dobrotu. Někteří lidé chybně chápou Boží nařízení jako újmu, jako by je Bůh chtěl o něco obrat. Ale je to přesně naopak.
Tisíce křesťanů se přesvědčují, jak veliké požehnání přináší, když oba vstupují do manželství čistí, bez předchozích sexuálních zkušeností. A naopak mnozí se přesvědčují, kolik komplikací a vzájemného zraňování přináší, když jeden nebo oba tyto skutečnosti v době před manželstvím nerespektovali. Bůh odpouští hříchy, přesto si mnohdy s sebou neseme určité následky svých hříchů a toho nás Bůh chce uchránit.
Modlitební podpora
V období hledání životního partnera (a nejen v tom období) každý potřebuje mít kolem sebe věřící přátele, kterým důvěřujeme a s nimiž je schopen upřímně a otevřeně mluvit o všem, co se ho týká – o celém svém životě, o svých problémech a hledáních, i o hledání partnera.
S takovými lidmi, kterým důvěřujeme – a kteří jsou zároveň modlitebníky, nejen posluchači – můžeme řešit situace, s nimiž si nevíme rady. Můžeme jim otevřít své srdce a svěřit se. Společně pak přicházíme v modlitbách k Bohu a zveme ho do situací, kterými procházíme.
Předem se ujistěme, že jsou to lidé, jejichž vztah s Bohem je opravdový a jejichž modlitby tedy budou mít pro nás skutečný význam. V ideálním případě by to mělo být tak, že i naše modlitby a naše modlitební podpora bude mít význam pro ně. Také se ujistěme, že jsou to lidé, kteří naše záležitosti neroztroubí všude kolem. Pokud máme kolem sebe takové modlitební přátele, v době hledání životního partnera nám budou velkou pomocí a naše hledání bude o mnoho snazší!
