Genderová ideologie během posledních dvou desetiletí zaplavila velkou část světa, zejména západní země, a její invaze rychle pokračuje do mnoha dalších zemí. Jde o nebezpečnou ideologii, která boří hodnoty a normy, které platily po staletí a tisíciletí.
Genderoví aktivisté rozehráli velkou partii a chtějí vyhrát. Nespokojí se s málem. Ani jim nestačí získat jen dospělou populaci; cíleně se zaměřují i na nejmladší generaci prostřednictvím rozsáhlé propagandistické kampaně včetně školní sexuální výchovy genderového typu.
Genderové hnutí usiluje o začlenění své ideologie do legislativy každé země. Zároveň o to, aby se v každé takové zemi postupně stalo nepřípustným veřejně vyjadřovat názory zpochybňující základní genderová dogmata. To se děje ve dvou stupních: 1) Pod záminkou tzv. netolerance k sexuálním menšinám je již dnes v mnoha zemích v tomto smyslu omezována svoboda projevu. 2) V řadě zemí pak poznenáhlu nastupuje šikana nebo perzekuce těch, kdo se odváží veřejně zpochybňovat zejména stejnopohlavní manželství či další atributy genderu. Je tedy zřejmé, že přicházející represe se budou týkat hlavně křesťanů, kteří věří Božímu slovu a nestydí se své názory veřejně vyjadřovat. A samozřejmě všech kazatelů, kteří se nezaleknou a nadále budou zvěstovat celé, neořezané poselství Bible – Božího slova.
Evropská civilizace se během svého vývoje v řadě společenských otázek pohybovala z extrému do extrému. Např. ještě v nedávné době, v 2. polovině 20. století, byli v některých západoevropských zemích homosexuálové šikanováni, pokutováni a v některých případech kriminalizováni. Zatímco dnes vzniká přesně opačná situace: perzekuováni jsou v některých těchto zemích občané, kteří veřejně vyjadřují biblické názory týkající se homosexuality. Oba druhy perzekuce je samozřejmě nutné považovat za závažné pochybení a selhání celé společnosti.
Evropská civilizace vyrostla na křesťanských základech a byly to právě křesťanské, biblické hodnoty, kterým evropské národy vděčí za svůj rozmach a prosperitu jak v souvislosti celkového vývoje, tak v řadě konkrétních klíčových oblastí fungování života a společnosti. Dnes se však mnozí Evropané za některé části Bible stydí. Tento posun se týká právě některých základních norem a přikázání určených Stvořitelem.
Během posledních pětadvaceti let genderoví aktivisté prosadili v mnoha západních zemích tzv. „registrované partnerství“ homosexuálních párů. Následně pak ve většině těchto zemí bylo soužití homosexuálních párů dokonce postaveno na roveň manželství.
Boží slovo však jednoznačně říká, že manželství je tvořeno jedním mužem a jednou ženou. Také jednoznačně říká, že praktikování homosexuality je velmi těžký hřích. Z křesťanského pohledu – z pohledu Božího slova proto nelze uznávat manželství osob stejného pohlaví a nelze souhlasit s praktikováním homosexuality. Boží slovo před těmito věcmi varuje a v těchto souvislostech výslovně poukazuje na příklad Sodomy. Země, které umožňují sňatky osob stejného pohlaví, se tak ocitly na šikmé ploše. Vydaly se cestou vzpoury proti Bohu a jeho nařízením. Riskují příchod těžkých Božích soudů na své národy, podobně jako Boží soudy postihly Sodomu a další města i národy v historii.
Ve většině západních zemí sexuální výchova přešla během posledních dvou desetiletí z kompetence rodiny, tj. rodičů dítěte (kde byla po staletí a v průběhu celé historie), do kompetence školy, tedy státu. Prostřednictvím povinné školní sexuální výchovy genderového typu jsou dnes doktríny genderu implantovány do nevinných dětských myslí už od nejútlejšího věku. Dnes si rodiče nemohou vybrat, jestli sexuální problematiku svěří škole, nebo budou tyto věci sdělovat svým dětem vhodným způsobem sami. Jsou postaveni před hotovou věc: sexuální výchova ve škole je povinná. A nejen to: nejde o neutrální, obecný pohled na věc, ale vnucování genderových dogmat. Ty nepřipouštějí jiný názor a jiný pohled na celou problematiku. Tak jako za komunismu…
Lavina genderu se valí světem. Zanechává za sebou dílo zkázy uvnitř milionů dětských srdcí, zmatených a obtěžkaných náporem genderových dogmat. Za minulého režimu mnozí z nás slepě a slabošsky přitakali komunistickým lžím a promoskevské propagandě. Zachováme se stejně i dnes ve věci genderové propagandy? Pokud to udělají politici, po nich ministerstva, po nich učitelé…, ve výsledku to bohužel odnese zejména mladá nastupující generace, ale s nimi zároveň celá společnost.
Genderoví aktivisté usilují o postupnou změnu zákonů každé civilizované země. Systematickou propagandou dosahují toho, že vyjadřování opačných názorů je považováno nejdříve za „netoleranci“ (řečeno slovníkem genderu). Kde se jim to podaří, poté usilují o to, aby vyjadřování takových názorů se pokud možno stalo trestně postižitelným jednáním. V některých západních zemích byly tzv. „antidiskriminační“ zákony vystupňovány do rozměrů, kdy začínají nabírat totalitní rysy; nezákonným a trestně postižitelným jednáním se tak postupně začíná stávat zvěstování těch částí Božího slova, které jsou s genderovými dogmaty v přímém rozporu.
Je třeba porovnat genderovou ideologii s předchozími revolučními ideologiemi. Tak jako dnes genderová ideologie, i její různé předchůdkyně byly zpočátku velmi podceněny, než narostly do obludných rozměrů a než společnost pochopila jejich pravou podstatu. Za takovou naivitu a neopatrnost se však platí vysoká cena. Tu muselo lidstvo zaplatit zejména v případě obou hlavních novodobých revolučních ideologií, nacismu a komunismu. V obou případech byly důsledky katastrofální a zaplacená cena obrovská. Genderová ideologie bohužel zdaleka ještě nedokončila své dílo zkázy, ale už dnes jsou důsledky jejího tažení horší, než jsme vůbec schopni dohlédnout.
Připomeňme výrok: „Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“ Historie má tendenci se opakovat, ale přestrojena do nových kostýmů a chytře přizpůsobena neopatrnému srdci dnešního člověka. Ten se rozhodl věřit lži, místo aby zvolil pravdu.
Dlužno podotknout, že genderu (v jeho současné formě) zatím nejde o vymýcení křesťanství. Na rozdíl od komunismu, který o to usiloval. Genderu dnes zatím stačí, když křesťany a další nepohodlné umlčí. Když se přizpůsobí nastolenému trendu a poddají se genderovým doktrínám. Když některé názory ze strachu přestanou vyjadřovat. Některé části Božího slova přestanou znít z kazatelen. Některé věci se přestanou považovat za hřích a začnou se schvalovat, atd. V zemích, kde křesťané takto zapřeli pravdu, kde bitvu proti genderovým lžím nevybojovali, tam se genderovým aktivistům nakonec podařilo uzákonit stejnopohlavní manželství. Tím ten Zlý dosáhl toho, co zamýšlel: tyto země se vydaly směrem, kterým on chtěl, vydaly se cestou, která je do značné míry podobná cestě Sodomy. Tím Satan zároveň dosáhl i druhého cíle: toho, že křesťané přestali být solí a světlem (Mt 5,13-16). V zemích, kde se mu to podařilo či podaří, tam temnota slaví dvojité vítězství.
Kéž Bůh posílí ty, kdo jsou dnes pronásledováni pro pravdu Božího slova. Ať už v muslimských a komunistických zemích, nebo nově i v některých zemích, které implantovaly genderovou ideologii do své legislativy. Jak píše apoštol Pavel: Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy OPÁSÁNI KOLEM BEDER PRAVDOU, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoli promluvím. Tak budu moci SMĚLE OZNAMOVAT TAJEMSTVÍ EVANGELIA. A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, V JEHO VELIKÉ MOCI. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. (Efezským 6). Tato slova vystihují podstatu zápasu, který dnes probíhá v mnoha zemích. Je to zápas o evangelium, zápas o naše rodiny, o naše národy, o budoucnost jednotlivých národů.
Boží slovo říká, že praktikování homosexuality je velmi těžký hřích. Bible nazývá praktikování homosexuality slovem ohavnost a totéž slovo je použito např. na místech, kde se mluví o různých okultních praktikách (3. Mojž. 18. kapitola, 5. Mojž. 18. kapitola). Tyto způsoby jednání (praktikování homosexuality, praktikování okultismu atd.) měly velký podíl na Božích soudech, které postihly např. Sodomu i další města a národy v historii.
Je však třeba rozlišovat dvě věci: 1) sklon k homosexualitě (pokušení v mysli atd.), 2) praktikování homosexuality.
Samotný sklon k homosexualitě ještě není hříchem. Hříchem se stává až to, když dotyčný se rozhodne podle toho i jednat, tj. uvést to do praxe, neboli když se stává praktikujícím homosexuálem. Sklon k homosexualitě – podobně jako sklon k jiným typům hříchu – je pouze na rovině pokušení, jestliže dotyčný tyto sklony nerozvíjí a nepraktikuje.
Bylo by snadné odsuzovat lidi pro jejich sklony. Avšak jak bychom my obstáli v jejich kůži? Zvládli bychom jejich boje lépe než oni? Proto nemáme druhé odsuzovat, ale je třeba nabídnout řešení. Je třeba přinášet řešení nejen lidské, ale Boží, tj. řešení, které dává lidem Ježíš. Máme přistupovat k těmto lidem tak jako On. Ježíš tyto lidi miluje stejně jako kohokoli jiného a má pro ně dobrý plán, pro každého z nich. Ale on nikdy nebude souhlasit s praktikováním homosexuality. Tedy jednat s těmito lidmi s láskou, ale přitom nezapřít biblickou pravdu.
Každý člověk má svůj boj, každý trochu jiný. Každý má své sklony k hříchu. Jeden k jednomu typu hříchu, jiný k jinému. Není rozdílu, všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Avšak jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí, vykoupením v Kristu Ježíši. (Římanům 3,23-24)
Dnešní generace se od Boha a jeho názorů dosti vzdálila. Bible říká – mimo jiné v souvislosti s praktikováním homosexuality – v 1. kapitole listu Římanům: Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě… Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla. Tím Bůh zároveň odkrývá a nabízí řešení. Jako se Bohu vzdálili, tak se mají i navrátit. Ježíš miluje každého člověka a nabízí odpuštění, přijetí a vysvobození. Existuje lék. Existuje řešení. Existuje cesta. Já jsem ta Cesta, Pravda a Život, říká Ježíš. To platí pro každého včetně těch, kdo se perou se svou sexuální orientací. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)
Podlehnout pokušení není žádným řešením. Jako pro alkoholika není řešením podlehnout další dávce alkoholu a nakonec se třeba upít k smrti. Pro závislého na automatech není řešením pokračovat v marné hře a tudíž nejspíše zbankrotovat. Podobně bychom mohli jmenovat mnoho dalších věcí. Podstatné však je, že existuje skutečné řešení, existuje CESTA, PRAVDA A ŽIVOT – PRO KAŽDÉHO BEZ VÝJIMKY. Každý je povolán vítězit nad svými sklony. Porazit toho „obra“, tu závislost, ten hřích, který se mu staví do cesty. Ne vlastní silou zvítězit (to ani nejde), ale silou Boží, mocí Boží zvítězit, skrze Kristův kříž, skrze Jeho vítězství na kříži, v Jeho moci a síle. K tomu jsme povoláni, každý z nás, bez ohledu na to, s jakými konkrétními sklony, hříchy, obry, překážkami či úkoly se kdo z nás musí utkat.
Absolvovat pozemský život, pozemskou bitvu, bitvu svého života – to je výsada a privilegium. Za velikou poctu musíme považovat už samotný fakt, že Bůh nám daroval život. On to totiž nemusel udělat, ale udělal to. V určitém smyslu lze říci, že o to větší pocty se dostalo těm, kdo musejí bojovat s různými druhy těžkých překážek. To platí obecně o překážkách v životě, ale např. i v tomto kontextu. Absolvovat snadný život totiž dokáže každý. Ale žít život, kdy na cestě je spousta překážek, které člověk bude muset překonat, to je skutečná výzva. Kdo je moudrý, raduje se z překážek, které jsou před ním; neboť ví, že to všechno je jen dočasné, jen na těch pár pozemských let… A pak přijde nádherný a věčný život v Nebi. Ježíš zaslíbil velikou věčnou odměnu těm, kdo neutíkali ze svých pozemských bitev, ale statečně je absolvovali. Kdo svou službou a životem přinesli ovoce pro Boží království, naplnili Boží vůli, šli přes překážky až do cíle. Se zrakem upřeným na Ježíše, který prošel těžkou cestu před námi, máme jako on jít a vítězit. Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Myslete na to, co všechno on musel snést, abyste neochabovali a neklesali na duchu. (Židům 12. kapitola)
Bůh miluje každého člověka a do každé životní situace chce dát své řešení. Boží řešení bude nacházet každý, kdo bude Boha hledat celým svým srdcem. Proste, a bude vám dáno. Hledejte, a naleznete. Tlučte, a bude vám otevřeno. Boží řešení do svých životních situací (ať už obecně či v kontextu této problematiky) budou nacházet ti, kdo budou ochotni změnit svůj život podle Božích měřítek.
Praxe ukazuje, že pro některé lidi, kteří se rozhodli podstoupit zápas se svými starými tělesnými sklony (v tomto kontextu se svou sexuální orientací), to nakonec vede k úplnému či značnému osvobození do té míry, že získají schopnost žít normálním životem v heterosexuálním vztahu. Jiní během absolvovaného zápasu o osvobození zjišťují, že pro ně bude spíše optimální rozhodnout se pro svobodný život.
Je to podobné jako v dalších oblastech života křesťana. V některých věcech skrze modlitební zápas zažíváme plné osvobození (například od strachu, od různých závislostí apod.), zatímco v jiné věci se nám daří dosáhnout jen částečného osvobození (nebo osvobození přichází jen postupně) a v tom případě je třeba nést svůj kříž. Ostatně každý křesťan je povolán v určité oblasti svého života nést kříž – od nesení kříže není osvobozen nikdo. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem, říká Ježíš. Nesení kříže bude samozřejmě pro každého obnášet různé věci.
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. (Mt 11,28-30)
