Genderová ideologie během posledních dvou desetiletí zaplavila velkou část světa, zejména západní země, a její invaze rychle pokračuje do mnoha dalších zemí. Jde o nebezpečnou ideologii, která boří hodnoty a normy, které platily po staletí a tisíciletí.
Genderoví aktivisté rozehráli velkou partii a chtějí vyhrát za každou cenu. Nespokojí se s málem. Ani jim nestačí získat jen dospělou populaci; cíleně se zaměřují i na nejmladší generaci prostřednictvím rozsáhlé propagandistické kampaně včetně školní sexuální výchovy genderového typu.
Jedním z hlavních cílů propagátorů genderové ideologie je prosazení změny zákonů každé civilizované země, tak aby se stalo trestně postižitelným vyjadřování názorů, které jsou s genderovou ideologií v rozporu. Děje se to ve dvou stupních: 1) Pod záminkou tzv. netolerance k sexuálním menšinám je již dnes v mnoha zemích postupně omezována svoboda projevu týkající se těchto věcí. 2) V řadě zemí pak poznenáhlu nastupuje perzekuce těch, kdo se odváží veřejně vyjadřovat názory, které jakkoliv zpochybňují zejména tzv. homosexuální manželství či další atributy genderu. Není proto těžké pochopit, že budoucí pronásledování se bude týkat především křesťanů, kteří věří Božímu slovu a nestydí se své názory vyjadřovat. Bude se týkat všech kazatelů, kteří se nezaleknou a nadále budou zvěstovat celé, neořezané poselství Bible – Božího slova. Ti narazí na tuhý odpor genderu.
Kéž Bůh posílí dnešní hrdiny víry v zemích, kde jsou pronásledováni pro pravdu Božího slova. Jak je psáno (Efezským 6), Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy OPÁSÁNI KOLEM BEDER PRAVDOU, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia… A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, V JEHO VELIKÉ MOCI. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Tato slova apoštola Pavla přesně vystihují podstatu zápasu, který probíhá v mnoha zemích. Je to zápas o naše rodiny, o naše národy, o budoucnost jednotlivých národů. Jde o to, které národy dají přednost pravdě Božího slova, či které dají přednost lži a skončí v područí genderových zákonů.
Během posledních dvaceti let genderoví aktivisté prosadili v mnoha západních zemích tzv. „registrované partnerství“ homosexuálních párů. Následně pak ve většině těchto zemí bylo soužití homosexuálních párů dokonce postaveno na roveň manželství.
Boží slovo však říká, že manželství je tvořeno jedním mužem a jednou ženou. Z křesťanského pohledu – z pohledu Božího slova – nelze proto uznávat manželství osob stejného pohlaví. Mnohé země, které zahrnuly „homosexuální manželství“ do svého právního řádu, se tak ocitly na šikmé ploše směřující do propasti. Vydaly se cestou Sodomy, cestou vzpoury proti Bohu a jeho nařízením. Riskují příchod těžkých Božích soudů na své národy, tak jako Boží soudy postihly Sodomu a mnohá další města i celé národy v historii.
Za poslední dvě desetiletí ve většině západních zemí sexuální výchova přešla z kompetence rodiny, tj. rodičů dítěte (kde byla po staletí a v průběhu celé historie), do kompetence školy, tedy státu. Prostřednictvím povinné školní sexuální výchovy genderového typu jsou doktríny genderu implantovány do nevinných dětských myslí už od nejútlejšího věku. Genderová lavina se valí světem a zanechává za sebou dílo zkázy v podobě milionů zmatených dětských srdcí, obtěžkaných náporem lživých a nesmyslných doktrín.
Mnozí pedagogové shrbili hřbet a podřídili se nařízeným doktrínám. Bojí se o svá místa, nemají odvahu bojovat za pravdu, zapřeli v sobě svědomí. Nalévají do mladé generace myšlenky genderové a LGBT ideologie.
Za minulého režimu mnozí z nás slepě a slabošsky přitakali komunistickým lžím a promoskevské propagandě. Zachováme se stejně i dnes ve věci genderové propagandy?
Genderoví aktivisté usilují o rychlou změnu zákonů každé civilizované země. Systematickou propagandou dosahují toho, že vyjadřování opačných názorů je považováno nejprve za „netoleranci“ (řečeno slovníkem genderu). Kde se jim to podaří, poté usilují o to, aby vyjadřování opačných názorů se stalo trestně postižitelným jednáním. V mnoha západních zemích byly tzv. „antidiskriminační“ zákony vystupňovány do rozměrů, kdy začínají nabírat totalitní rysy; nezákonným a trestně postižitelným jednáním se tak postupně začíná stávat i zvěstování evangelia a zejména těch částí Božího slova, které jsou s genderovou ideologií v rozporu.
Je třeba porovnat genderovou ideologii s předchozími revolučními ideologiemi. Tak jako dnes genderová ideologie, i její různé předchůdkyně byly zpočátku velmi podceněny – než narostly do obludných rozměrů a než společnost pochopila jejich pravou podstatu. Za takovou naivitu a neopatrnost se však platí vysoká cena. Tu muselo lidstvo zaplatit zejména v případě obou hlavních novodobých revolučních ideologií – nacismu a komunismu. V obou případech byly důsledky katastrofální a zaplacená cena obrovská. Genderová ideologie bohužel zdaleka ještě nedokončila své dílo zkázy, avšak už dnes jsou důsledky jejího tažení horší, než jsme vůbec schopni dohlédnout.
Připomeňme výrok: „Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé.“ Ano, historie má navíc tendenci se opakovat, ovšem přestrojena do nových kostýmů a chytře přizpůsobena neopatrnému srdci dnešního člověka. Ten se rozhodl věřit lži, místo aby zvolil pravdu.
Dlužno podotknout, že genderu v jeho současné formě nejde o vymýcení křesťanství (na rozdíl např. od komunismu). Genderu dnes zatím stačí, když křesťany a další nepohodlné umlčí – když se přizpůsobí nastolenému trendu a poddají se genderovým doktrínám; když některé názory ze strachu přestanou vyjadřovat; některé části Božího slova přestanou znít z kazatelen; některé věci se přestanou považovat za hřích a začnou se schvalovat. V zemích, kde křesťané takto zapřeli pravdu, kde bitvu proti genderovým lžím nevybojovali, tam se genderovým aktivistům podařilo uzákonit homosexuální manželství. Tím ten Zlý dosáhl toho, co zamýšlel: tyto země se vydaly směrem, kterým on chtěl, vydaly se cestou, která je do značné míry podobná cestě Sodomy. Tím Satan zároveň dosáhl i druhého cíle: toho, že křesťané přestali být solí a světlem (Mt 5,13-16). V zemích, kde se mu to podařilo či podaří, tam temnota slaví dvojité vítězství.
Kolik ještě zbývá času? Dáme přednost pravdě, nebo raději budeme věřit genderovým lžím? Odmítněme genderovou ideologii, dokud je čas. Naše země má ve své historii mnohé zkušenosti s totalitními režimy. Nedopusťme proto opakování historie.
Boží slovo říká, že praktikování homosexuality patří mezi závažné hříchy. Bible nazývá praktikování homosexuality slovem ohavnost a totéž slovo je použito např. na místech, kde se mluví o různých okultních praktikách (3. Mojž. 18. kapitola, 5. Mojž. 18. kapitola). Tyto způsoby jednání (tj. praktikování homosexuality, praktikování okultismu atd.) přinášejí prokletí do životů jednotlivců a národů a měly velký podíl na Božích soudech, které postihly např. Sodomu a další města, ale i celé národy v historii.
Je však třeba rozlišovat dvě věci: 1) sklon k homosexualitě (pokušení v mysli atd.), 2) praktikování homosexuality.
Samotný sklon k homosexualitě ještě není hříchem. Hříchem se stává až to, když dotyčný se rozhodne podle toho i jednat, tj. uvést to do praxe, neboli kdy se stává praktikujícím homosexuálem. Sklon k homosexualitě – podobně jako sklon k jiným typům hříchu – je pouze na rovině pokušení, jestliže dotyčný tyto sklony nerozvíjí a nepraktikuje.
Bylo by snadné odsuzovat lidi pro jejich sklony. Avšak jak bychom my obstáli v jejich kůži? Zvládli bychom jejich boje lépe než oni? Nemáme tedy druhé odsuzovat, je však třeba nabídnout řešení. A máme přinášet řešení nikoliv jen lidské, ale Boží, tj. řešení, které dává lidem Ježíš.
Každý člověk má svůj boj, každý trochu jiný. Každý má své sklony k hříchu, jeden k jednomu typu hříchu, jiný k jinému. Není rozdílu, všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Avšak: jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Římanům 3,23-24)
Dnešní generace je převážně vzdálena Bohu a jeho měřítkům. Bible říká – mimo jiné v souvislosti s praktikováním homosexuality – v listu Římanům v 1. kapitole: Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. ... Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla. Tím Bůh zároveň odkrývá a nabízí řešení: jako se Bohu a jeho měřítkům vzdálili, tak se mají i navrátit. Bůh miluje každého člověka a nabízí odpuštění, přijetí a vysvobození. Existuje lék. Existuje řešení. Existuje vysvobození. Existuje cesta. Já jsem ta Cesta, Pravda a Život, řekl Ježíš. To platí pro každého, i pro ty, kdo se perou se svou sexuální orientací.
Řešením není podlehnout pokušení. Tak jako pro alkoholika není řešením podlehnout pokušení další sklenice alkoholu a nakonec se upít k smrti, pro chronického hráče není řešením podlehnout další marné hře na automatu a zbankrotovat, pro závislého na nikotinu není řešením pokračovat a dopracovat se až k rakovině plic, apod. Existuje CESTA, PRAVDA A ŽIVOT – PRO KAŽDÉHO BEZ VÝJIMKY. Každý je povolán vítězit nad svými sklony. Porazit toho „obra“, tu závislost, ten hřích, který se mu staví do cesty. Ne vlastní silou zvítězit (to ani nejde), ale silou Boží, mocí Boží zvítězit, skrze Kristův kříž, skrze Jeho vítězství na kříži, v Jeho moci a síle. K tomu jsme povoláni, každý z nás. Bez ohledu na to, s jakými konkrétními sklony či hříchy či obry či překážkami či úkoly se kdo z nás musí utkat.
Absolvovat pozemský život, pozemskou bitvu, bitvu svého života – to je výsada a privilegium. Za velikou poctu musíme považovat už samotný fakt, že Bůh nám daroval život. On to totiž nemusel udělat, ale udělal to. O to větší pocty se dostalo těm, kdo musejí bojovat s různými druhy těžkých překážek. (To platí obecně o překážkách v životě, ale stejně tak v tomto kontextu ohledně zápasu se svou sexuální orientací.) Absolvovat snadný život totiž dokáže každý. Ale žít život, kdy na cestě je spousta překážek, které člověk bude muset překonat, to je skutečná výzva. Kdo je moudrý, raduje se z překážek, které jsou před ním; neboť ví, že to všechno je jen dočasné, jen na těch pár pozemských let… A pak přijde nádherný a věčný život v Nebi. Ježíš zaslíbil velikou věčnou odměnu těm, kdo neutíkali ze svých pozemských bitev, ale statečně je absolvovali. Kdo svou službou a životem přinesli ovoce pro Boží království, naplnili Boží vůli, šli přes překážky až do cíle. Se zrakem upřeným na Ježíše, který prošel těžkou cestu před námi, máme jako on jít a vítězit. Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. … Myslete na to, co všechno on musel snést, abyste neochabovali a neklesali na duchu. (Židům 12. kapitola)
Bůh miluje každého člověka a do každé životní situace chce dát své řešení. Boží řešení bude nacházet každý, kdo bude Boha hledat celým svým srdcem. Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Boží řešení do svých životních situací (ať už obecně či v kontextu této problematiky) budou nacházet ti, kdo budou ochotni změnit svůj život podle Božích měřítek.
Praxe ukazuje, že pro některé, kdo se rozhodli podstoupit zápas se svými starými tělesnými sklony (v tomto kontextu se svou sexuální orientací), to nakonec vede k úplnému či značnému osvobození do té míry, že tito lidé získají schopnost žít normálním životem v heterosexuálním vztahu. Jiní během absolvovaného zápasu o osvobození zjišťují, že pro ně bude spíše optimální rozhodnout se pro svobodný život.
Je to stejné jako v každé jiné oblasti života křesťana: v některých věcech skrze modlitební zápas prožíváme plné osvobození (například od útisku, strachu apod.), zatímco v jiné věci se nám daří dosáhnout jen částečného osvobození (nebo osvobození přichází jen postupně) a v tom případě je třeba nést svůj kříž. Ostatně každý křesťan je povolán v určité oblasti svého života nést kříž – od nesení kříže není osvobozen nikdo. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem, říká Ježíš. Nesení kříže bude pro každého samozřejmě obnášet různé věci.
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. (Mt 11,28-30)
