Logo banner
Týden na Šumavě 2008 - Petra


V každém kolektivu vznikají přirozené sympatie a antipatie k druhým lidem. Patří to k nám. My křesťané jsme povolaní k tomu, abychom se na prvním místě snášeli a pak také milovali. Mně osobně většina účastníků pobytu byla sympatická, našli se však i někteří, kteří méně. Předposlední den pobytu už jsem měla těch méně sympatických lidí dost a řekla jsem si, že si udělám radost a strávím den jenom sama se sebou a s Bohem. Pozdě jsem vstávala atd. Poté jsem se šla opalovat, za chvíli mě to ale přestalo bavit, a tak jsem se rozhodla, že si vyrazím sama na příjemnou túru. Když jsem se tak procházela a modlila, došla jsem k rozcestníku, kde jedna ze značek ukazovala cestu ke "Zlaté studni". Řekla jsem Kristu: "Pane, já se chci s Tebou u té studny setkat jako ta Samařanka. Chci, abys mi dal živou vodu, Ducha svatého, tak jako jí."

A tak jsem volala k Pánu, až jsem po modré došla k místu "Zlatá studna". Vtom na mě skupinka lidí volá, ale já jsem nikoho nepoznávala, říkala jsem si, že to by byla moc velká "náhoda". Jaké však bylo mé překvapení, když právě na tom místě a v ten moment mého příchodu jsem rozpoznala skupinu bratří a sester z našeho pobytu. Byla jsem nadšená a překvapená a pochopila jsem, že mi Ježíš dává lekci toho, že je to především On sám, který je přítomen v té studni - nejhlubší hlubině srdce každého člověka /i toho méně sympatického/.

Vzkříšený Ježíš se setkává jako cizinec s Emauzskými učedníky, kteří jdou zklamaní z Jeruzaléma, nepoznávají ho. S Marií Magdalskou se setkává jako zahradník, nepoznává ho. Nakonec člověk objevuje Boha, který je stále větší, stále překvapující. Na pobytu se setkáváme s neznámými lidmi, často v nich Krista také nepoznáváme...

Osobně jsem získala vzácná přátelství, jak s muži, tak se ženami a jsem za to Bohu i jim vděčná.

Petra