Chtěl bych se s vámi podělit o to, co jsem zažil na letním pobytu seznamky Noemi na Šumavě. Jsem moc rád, že jsem na pobytu byl, i když byl pro mě poněkud specifický. A to sice v tom, že jsem jej celý promarodil. Přijížděl jsem tam z jiného pobytu z druhého konce ČR a na pobyt jsem již přijel nemocen - pak jsem trochu litoval, že jsem na pobyt vůbec jel. I když situace nebyla jednoduchá, jsem rád, že jsem se pobytu zúčastnil.
Na pobyt jsem přijel s poměrně rozvinutou obrnou lícního nervu. Kdo nevíte, co to je, tak jednoduché vysvětlení je takové, ze polovinu tváře máte v podstatě ochrnutou. Ústa máte velmi nakřivo, téměř nemůžete jíst. Vůbec nepokrčíte čelo a na jedné straně obličeje ani nedovřete oko. Takže to není nic příjemného…
Hned první večer po příjezdu jsem se dostal do péče zdravotníků i vedoucího pobytu (myslím tím spíše do péče ve smyslu co dělat, co dělat další den, atd.) Také se za mě organizátoři po programu modlili.
No… přijel jsem na seznamovací pobyt s křivými ústy (slušně napsáno :) Tedy „ideální situace pro seznamovaní se s druhým pohlavím“ :) Takže to je trochu žert, ale faktem je, že po této stránce jsem měl méně příležitostí než ostatní.
Další den jsem se po jistých útrapách dostal, hlavně díky pomoci jedné nejmenované sestry, k neurologovi. Ten diagnózu, kterou mi i moje mamka coby oční doktorka byla schopna dát na dálku, potvrdil. Tak jsem nastoupil léčbu. Tato obrna se léčí léky a z velké části rehabilitací. Takže hned v pondělí mi byly nasazeny léky a začal jsem rehabilitaci, tedy masáže obličeje. Také tyto první dva dny jsem, díky oné sestře, mohl být na výletě. Stavili se pro mě autem a vyrazili jsme na výlet. Doktorovi by se to asi moc nelíbilo, jelikož mi výlety zakázal… Ale výlet nebyl moc náročný.
Hodně jsem na pobytu vnímal, že se o mé zdraví zajímali ostatní - to mě velmi povzbudilo, taková jejich účast. Vlastně hned první den, poté co jsme se vrátili z výletu a přišli do společenského sálu, kde seděla asi polovina osazenstva celého pobytu (jelikož druhá polovina byla na vodáckém výletě), jsem byl dosti překvapen. Vešel jsem do sálu a najednou se na mě tázavě podívalo mnoho pohledů a jedna sestra mi řekla, ze se za mě právě modlili. Tak jsem zcela nepřipraven a před všemi lidmi, které jsem viděl poprvé v životě, povídal o tom, co se událo ohledně mého zdraví a co bude asi do budoucna. Chci vážně podtrhnout, že jsem silně vnímal, jak mi ostatní v mé složité situaci projevovali svou účast.
Ve druhé polovině týdne už jsem si spíše zajišťoval program sám (tj. vycházky). Během jedné vycházky jsem potkal další dva účastníky pobytu a tak jsme pokračovali na cestě společně. Ještě tedy upřesňuji, že každý den jsem strávil v podstatě téměř celé dopoledne na rehabilitaci.
Plánoval jsem, ze ve středu večer již pojedu domů. Tento večer byl zrovna program na téma seznamování, hodně diskusní program. Po programu jsem se rozhodl zůstat, jak jsem tušil, do konce týdne.
Ještě bych chtěl něco napsat o posledním večeru modliteb a chval. Tento večer na mě obzvláště zapůsobil. Pán byl mezi námi přítomen, hudební skupina skvěle provázela ke chvalám, bylo také mluvené slovo. Zapomněl jsem předeslat, že před večerními programy se promítaly fotografie pořízené během výletů různými účastníky. Jako poslední se ten den promítaly mé fotografie. Jsem rád, že jsem mohl některými svými originálními fotografiemi i komentáři oživit večerní program (pochopi jen ti kdo byli na pobytu :)
Poslední večer, na závěr oficiálního programu, jsem byl vyzván, abych šel dopředu. Honza Vítek, hlavní organizátor, mi jednak popřál k narozeninám, které jsem měl právě ten den, také mi poděkoval za velmi originální vtipné fotografie, pak také řekl, čím jsem si celý pobyt procházel, že jsem to neměl lehké. Pak se za mě organizátoři modlili (tedy za mé zdraví, ale i za budoucí manželku…), nakonec jsem se modlil já. Honza pak řekl, ze tuto moji modlitbu považuje za oficiální ukončení programu. Pak, po písni, jsme se na můj popud ještě modlili společně modlitbu Páně. Pěkné na tom je, že tato modlitba spojuje katolíky i protestanty. Byla to dosti zvláštní modlitba Páně, tedy v takový zvláštní okamžik.
Prosím, to co je uvedeno v odstavci výše, nechápejte jako nějaké vychloubání. Prostě jsem toto musel napsat, neb to pro mne byl velmi silný prožitek.
Poslední večer byl dlouho do noci ještě individuální program. Já jsem ještě mohl zažít, velmi pozdě v noci, podnětné modlitby společně s organizátory. No a další den jsme se rozjeli do svých domovů ...
Co se týče dalšího vývoje mého zdravotního stavu, musím napsat, ze ještě nějakou dobu léčba trvala. V Brně, kde bydlím, jsem opět chodil téměř každý den na rehabilitaci. V podstatě léčba trvala ještě téměř měsíc. Jsem rád, že i díky Boží milosti již z této nepříjemné nemoci jsem uzdraven. Někdy totiž léčba této nemoci trvá i půl roku, někdy se to zcela nevyléčí vůbec. Pro vás varování, dávejte si pozor na prochladnutí. U mě to zřejmě vzniklo jako důsledek klimatizace v práci a velkého rozdílu teplot. V té době byla venku obrovská vedra a my jsme v práci měli 20 stupňů. Kdo chcete, můžete se modlit, aby se mi tato nemoc již nikdy nevrátila, neboť při opakování nemoci by následky mohly být závažné...
Děkuji vám všem, kdo jste byli na pobytu a modlili se za mě. Dekuji všem organizátorům. Děkuji především Pánu Bohu, že každého z nás provedl právě tím, čím on chtěl. Jsem rád, že snad někteří na pobytu začali známost, která může vést k manželství. Děkuji třeba i za to, že jsem já tuto známost nezačal, protože třeba to Bůh zrovna nechtěl. A třeba bude chtít příště, ať na akci Noemi či jiné akci.
Bůh vám všem žehnej!!!
Honza Káňa z Brna
