Na pobyt na Šumavě rád vzpomínám. Největší přínos vidím v tom, že jsem tam směl získat nové přátele, se kterými jsem nadále v kontaktu.
Byl jsem smutný jen z jedné věci, a to z toho, že někteří účastníci pobytu zřejmě patří jen k formálním křesťanům. Někteří z nich třeba i chodí do kostela, ale chybí jim poznání Božího slova a osobní vztah s Ježíšem Kristem. Společné modlitby v takovém případě postrádají svůj smysl, protože chybí jednomyslnost a duchovní sjednocení. Z tohoto pohledu ale zase mohl pobyt posloužit jako částečně evangelizační akce, poněvadž bylo dostatek času sdílet svou víru jak životním příkladem, tak slovy.
Luboš Jon
