Logo banner
Modlitby za Izrael a pokání z antisemitismu



* * *

Proč kající bohoslužby
za 2000 roků křesťanského antisemitismu



On jim odpoví: Amen, říkám vám, že cokoli jste NEUDĚLALI
pro nejmenšího z nich, to jste neudělali PRO MNE. (Mt 25,45)


Chtěla bych Vám povědět, jak se zrodila myšlenka kajících bohoslužeb za 2000 roků křesťanského antisemitismu. Křesťanský antisemitismus vznikl už v prvních stoletích chybnou „teologií náhrady“, jako by Židé byli navždy Hospodinem zavrženi, jako by jim patřily jen soudy a všechno zlé, co jim bylo prorokované, pokud se odvrátí od Hospodina. Novým Izraelem je údajně pouze církev, které patří všechna krásná zaslíbení Starého i Nového zákona.

Bylo to při jednom z početných zájezdů do Izraele, které od roku 2002 absolvuji jako „Zájezdy lásky a solidarity s Izraelem“. Na okraji Jeruzaléma je Památník obětem holocaustu, jehož součástí je tzv. údolí obcí neboli hřbitov obcí. Je to rozsáhlé území, z ptačí perspektivy mapa Evropy, proměněné v bludiště mezi vysokými kamennými sloupy, které jsou umístěné na území toho kterého evropského státu. Jsou popsané jmény za nacismu zlikvidovaných židovských obcí a manifestují zánik celé jedné vzácné kultury, která Evropu po staletí obohacovala. Bylo nás několik, kdo jsme tam stáli mezi kamennými pomníky již neexistujících židovských obcí na území našeho státu…

Hluboce se nás dotýkalo pomyšlení na těch 120 000 vyhaslých životů, na stovky již neexistujících židovských obcí, na kus navždy vymizelé zvláštní svébytné kultury, jenž byl tragédií vyrván z naší země. Plakali jsme, když jsme každý našli jméno své obce, modlili jsme se za zbylé Židy u nás a za Izrael, který se z toho popela zrodil a dodnes trvá z Boží milosti, čekaje na vykoupení.

Jistě, byla to zrůdná nacistická ideologie o čisté rase, která hnala na smrt do plynu naše židovské spoluobčany; která osnovala českými hlavami vydláždit Václavské náměstí v Praze; které se rovněž podařilo zlikvidovat na 80 000 dalších našich spoluobčanů nežidovského původu. … Ale copak jsme byli tak pohlceni jen vlastní bolestí, že jsme neviděli mizet tu dávnou kulturu z našich měst a obcí? Bylo tak málo těch, kdo pomáhali s nasazením vlastního života a kdo dnes mají svůj strom a jméno v Aleji spravedlivých v Jeruzalémském Jad Va Šem!

Jak je možné smýt vinu za to, co jsme NEUČINILI dobrého nejmenším bratrům Pána Ježíše? Můžeme se připojit k výzvě Mariiných sester z roku 2001 a uspořádat kající bohoslužby za 2000 roků křesťanského antisemitismu. Antisemitismu, jenž vyvrcholil v Lutherově Německu holocaustem, při kterém Hitler citoval nenávistná slova proti Židům dávných církevních otců a reformátora Luthera.

První mezinárodní kající bohoslužba se uskutečnila v Jeruzalémě v březnu 2001 pod heslem Zořte sobě úhor! (Jr 4,3) Ano, tu špatnou setbu, která jako kletba visí i nad naším národem, je možné zlikvidovat jen hlubokou orbou pokání. Můžeme navštívit s kající skupinou křesťanů všechna ta místa, kde už neexistují židovské obce, někde ani jediný Žid. A na mnohých můžeme uspořádat kající bohoslužby – tam, kde se najdou kající srdce podobná Danielovu, který, ač sám bez viny, kál se za svůj národ.

Průlomovými se staly Dny Izraele v Kladně v roce 2006, následovaly Pardubice v roce 2007, České Budějovice a Terezín v roce 2008, v roce 2009 se našla skupina křesťanů, která pokáním toužila otevřít nebe nad Českým Těšínem…

Na podzim 2009 proběhla první kající bohoslužba s velikým požehnáním i na Slovensku v Michalovcích. Pro mě byla zároveň nezapomenutelným zážitkem. Vnímala jsem Boží radost nad hříšníky činícími pokání. Přítomní Židé nás s dojetím prosili, abychom v této cestě pokračovali. Závěrem kající liturgie je žehnání Izraeli dle starozákonních textů. Bohoslužba končí modlitbou Otče náš a áronovským požehnáním, které zazpívá či přečte někdo z přítomných Židů. Na Slovensku je dodnes silný antisemitismus. Jedna dáma z košické Židovské obce mne nakonec objala a řekla: „Paní Hallerová, prosím, nepřestávejte s tím. Já jsem nevěděla, že křesťané nás mohou mít rádi!“

Kéž na nás nebe milostivě shlédne. Cítím a věřím, že Otci a andělům působíme radost.

V roce 2010 proběhly bohoslužby v Dolnom Kubíně; iniciovali je mladí katolíci z hnutí obnovy. V Náchodě se v témže roce uskutečnily bohoslužby pokání ve spolupráci s místním muzeem a církvemi CB a CČSH.

Je naší touhou, aby tato iniciativa nebyla záležitostí jen několika jednotlivců, ale aby přerostla v mocný proud pokání, který odstraní i tu poslední překážku požehnání a naši vinu v tom, co jsme dobrého NEUČINILI našim židovským spoluobčanům. Jak si mohou pro svou spásu Židé dnes zamilovat našeho Spasitele – Žida Ježíše Nazaretského, jak mají číst Nový zákon sepsaný jeho žáky, knihu jim určenou a pro ně napsanou, když my křesťané nebudeme činit pokání?

Jsem Pánu Bohu vděčná za všechny, kdo se přidávají a jejichž srdce pláče spolu se srdcem Božím; kteří touží potěšit ho láskou k jeho vyvolenému lidu a pokáním za naši bezcitnost v době, kdy se nenávist a zloba pokoušela vyhladit nositele budoucího požehnání pro svět. Budoucího požehnání – až se do Jeruzaléma ke svému lidu ve veliké slávě a moci vrátí se svou Církví židovský Mesiáš a náš Spasitel Pán Ježíš Kristus.

Věřím, že na takové pokání Hospodin 2000 roků čekal a že podle 2. knihy Paralipomenon 7,14 … když Boží lid, který se nazývá jeho jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat Boží tvář v pokání a odvrátí se od svých zlých cest (antisemitismus), tehdy je Hospodin vyslyší z nebes, odpustí jim (tj. nám) jejich hřích a uzdraví jejich zemi…

A naše země, i celá Evropa, uzdravení tolik potřebuje!


Ludmila Hallerová


* * *


Několik epizod z historie pronásledování Židů v Evropě


Antisemitská historie středověké a novověké Evropy není, na rozdíl od Hitlerova holocaustu, všeobecně známa. Byla však neméně zrůdná a krutá. A byla to právě ona, kdo vytvořil podhoubí a dal vznik podmínkám pro pozdější totální likvidaci evropských Židů během druhé světové války. Připomeňme tedy historii pronásledování Židů v Evropě.

Přes určitá klidnější období, kdy Židům bylo umožněno v evropských zemích zakotvit, vybudovat si domovy a poklidně žít, byla převážná část jejich putování Evropou poznamenána nenávistí a úklady ze strany vládnoucích mocí, církví i prostého obyvatelstva.

Znevýhodňování Židů proti běžnému obyvatelstvu odpradávna patřilo k evropské politice. Židé byli považování za něco méněcenného a jako s takovým s nimi bylo zacházeno. Jestliže jim bylo dovoleno přechodně nebo trvale přebývat v některých zemí, pak nikoliv proto, aby mohli plnohodnotně žít jako ostatní občané, jimž vrchnost za odvedené daně zajišťuje bezpečnost a právo na klidný život, nýbrž proto, aby se stali výhodnějším zdrojem zisku prostřednictvím vyšších daní a dalších nestandardních finančních břemen.

Po některých relativně klidnějších obdobích nastupoval vždy znovu antisemitismus ve své nenávistné až agresivní formě. Vrcholil v protižidovských pogromech a vyhošťováním celých komunit z měst i celých zemí. Vyhnanci byli nuceni hledat azyl v jiných zemích, aby posléze i tam zažívali nové vlny nenávisti a další formy ponižování. Chronický antisemitismus se postupně hluboko zakořenil do evropského myšlení a stal se nedílnou součástí zdejší kultury. To vše bylo praktikováno prostřednictvím vládnoucích mocí, avšak i s aktivní účastí místního obyvatelstva, protižidovsky naladěného soustavnou a cílenou antisemitskou propagandou.

A co horšího: převážná část evropského antisemitismu měla své prameniště mezi křesťany – v církvích. Církve nesprávně vykládaly některé části Písma a vytvořily tzv. teologii náhrady o tom, že Židé jsou národem Bohem zavrženým, zatímco novým požehnaným Izraelem je prý církev. Jen málokdo byl tak osvícený, že zvrácenost této teologie prohlédl; jen málokteří byli stateční a Židů se v těžkých obdobích zastali; riskovali tím vlastní životy a divoký hněv antisemitské nenávisti se obracel i proti nim.

… Jen od května do června roku 1096 bylo vyvražděno 12 000 Židů, když křižáci táhli Metzem, Trierem, Speyerem, Wormsem, Kolínem nad Rýnem, Mainzem a četnými dalšími městy. Během této první křižácké výpravy byla v Německu a severní Francii vyvražděna jedna čtvrtina až jedna třetina veškeré židovské populace.

… Na kněze, který roku 1389 nesl v Praze Nejsvětější svátost, údajně házely hrající si židovské děti písek. Odvetou bylo vyvražděno na 3 000 Židů.

… Křest nebo smrt – křest nebo vyhnanství! Tato volba stála před Židy ve středověkém Španělsku. Roku 1391 vyprovokoval zástupce sevillského biskupa Ferdinand Martinez lid ke štvanici na Židy. 50 000 Židů bylo vyvražděno, statisíce byly násilně pokřtěny, mezi nimi i mnozí rabíni. Nucený křest však přinášel velký problém: někteří se zřekli židovské víry kvůli vlastnímu prospěchu, mnozí však i po nuceném křtu setrvávali tajně věrni své víře. Obě skupiny byly Španěly nazývány „marranos“ – prasata.

… Roku 1480 svolal španělský královský manželský pár, Ferdinand a Isabella, tribunál, který měl církev očistit od „marranů“, kteří dál tajně praktikovali svou židovskou víru. Následovalo masové pronásledování. Roku 1481 byly na hranicích upáleny první oběti. Inkvizice, která se protáhla až do 19. století, upálila na hranicích na 30 000 „marranů“. Historicky dobře doložené ukrutnosti této epochy se rozšířily i do Latinské Ameriky.

… Časem byli Židé vyhnáni téměř ze všech zemí, v nichž do té doby našli vlast. Roku 1290 museli opustit Anglii. 16 000 jich uteklo do Belgie a Francie. Mnozí na útěku zahynuli. Z Francie a Německa byli Židé opakovaně vyháněni. Roku 1492 vyhnali Ferdinand a Isabella Židy ze Španělska, aby – jak tvrdili – zřídili skutečně křesťanské království. Mnozí z těch 300 000 uprchlíků se obrátili do Portugalska. Směli tam zůstat po několik měsíců za vysoké poplatky. Pak si je Jan II. (1481 – 1495) podmanil jako otroky. Jeho následník je sice otroctví zbavil, ale dal je později násilím pokřtít.

… Martin Luther (1483 – 1546) byl nejdříve Židům příznivě nakloněn. Doufal, že je svým novým učením získá pro křesťanství. Chválil je dokonce jako „bratrance a bratry Páně“. Když však poznal, že se neobracejí, úplně otočil: „Nepochybujte, v Kristu milovaní, že po Ďáblovi nemáte žádného zavilejšího a krutějšího nepřítele než opravdového Žida … Židé jsou praví lháři a krvaví psi, … jedovatí hadi, úkladní vrahové a děti Satanovy.“ V jednom kázání krátce před svou smrtí Luther vyzýval, aby všichni Židé byli z Německa vypovězeni. O několik století později byla Lutherova antisemitská propaganda doslova citovaná nacistickými hodnostáři během holocaustu.

… V období let 1648 – 1658 bylo v Polsku zavražděno mezi 100 000 a 500 000 Židy. Byla to od biblických dob zřejmě nejkrvavější epocha židovských dějin. 700 židovských obcí bylo zničeno. Masově hledali utečenci útočiště v jiných evropských zemích.

… Ačkoliv nacismus byl protikřesťanský, holocaust se zrodil z původně křesťanského antisemitismu. Hitler a nacisté našli v zákonodárství středověku vzor pro své záměry. Dali rozšířit otravující protižidovské spisy Martina Luthera. Je velmi poučné, že holocaust byl rozpoutaný v jediné z větších zemí Evropy, kde je stejný počet katolíků a protestantů. Obě církevní tradice byly totiž těhotné nenávistí vůči Židům. Církve a většina jejich hodnostářů veřejně s nacisty spolupracovali. Vedení církví vydalo společné prohlášení, v němž souhlasilo s nacistickými zákony porušujícími lidská práva Židů a odvolávalo se při tom na Luthera. Když církevní představitelé roku 1936 osobně u Hitlera protestovali proti pronásledování Židů, byli krátce odbaveni: „Co si stěžujete? Provádím jen to, čemu vy jste po staletí učili!“

… Když byl před Norimberským mezinárodním soudem vyslýchán zřejmě nejhorší nepřítel Židů ve Třetí říši, Julius Streicher, řekl: „Dr. Martin Luther by měl dnes sedět na lavici obžalovaných místo mne, kdyby tato kniha byla obžalobou vzata na vědomí. V knize „Židé a jejich lži“ píše Dr. Martin Luther, že Židé jsou hadí plemeno, jejich synagogy by se měly vypálit, měli by být zničeni… Přesně to jsme dělali!“

… Je to velmi smutné, ale po dvou tisících letech křesťanských dějin spočívá kus této viny na každém křesťanovi. Lhostejnost a pasivita téměř všech národů v předvečer druhé světové války přispěla rozhodujícím způsobem k tomu, že Hitler mohl bez překážky provádět svůj plán na vyhlazení Židů.

… V červenci 1938 svolal prezident Roosevelt do francouzského Evian-les Bain konferenci o uprchlících, která měla rozhodnout o osudu evropských Židů. Výsledek byl zdrcující: ze třiceti zastoupených zemí byly jen Dánsko a Holandsko ochotné přijmout několik tisíc Židů. Všechny ostatní země kladly tolik podmínek, že je uprchlíci prostě sotva mohli splnit. Nacističtí vyzvědači tehdy oznámili Hitlerovi: „Dělejte s Židy, co chcete, nikdo je nechce.“ O čtyři měsíce později začalo to strašlivé pronásledování, které stálo život 6 milionů Židů.

S vědomím této historické tragédie a strašných vin spáchaných na židovském obyvatelstvu, mohli bychom – jako národy Evropy i jeden každý z nás – si ještě dovolit působit Židům jakékoliv další příkoří? V žádném případě! Dnes je naší povinností činit pokání a prosit Boha o odpuštění těchto hrůz, jichž se dopouštěli naši předkové ať již přímo, či nepřímo třeba „jen“ tím, že přihlíželi a nepomohli, nezachránili, když pomoci a zachránit mohli… Dnes je naší povinností žehnat Izraeli, podporovat židovský národ, prosit Boha o ochranu jeho vyvoleného národa a jeho spásu. Prosit Boha, aby na svůj lid začal již vylévat svého Svatého Ducha, jak jim dávno zaslíbil. Vždyť přece víme, že … tehdy – nakonec – všechen Izrael bude spasen! (Římanům 11,1–27)

Boží slovo varuje: Kdo se dotýká Izraele, dotýká se zřítelnice Božího oka. To činila Evropa po většinu své historie.

Prosme Boha o slzy pokání. Aby nám Pán dal prožít upřímnou lítost a zármutek nad hříchy předchozích generací, našich otců, dědů a pradědů. Pojďme spolu s biblickým Danielem, Nehemiášem a Ezdrášem, kteří pochopili, že hříchy jejich předků zavedly národ až do babylonského zajetí, a proto činili zástupně pokání za předchozí generace – pojďme totéž činit i my. Důvěřujme, že Bůh odpustí a uzdraví. Jsou to slzy pokání, které přinesou odpuštění hříchů, uzdravení a zahojení ran.

… Katolický kněz a historik Edward H. Flannery konstatuje v pohledu na křesťanský antisemitismus: „Je to tragédie, která se týká samotného Ježíše. Je to on, který je ve svém lidu znovu křižován, a to rukama mnohých, kteří byli pokřtěni v jeho jméno. Hřích antisemitismu zahrnuje mnoho dalších hříchů, ale koneckonců jde o zapření křesťanské víry, o selhání křesťanské naděje, o onemocnění křesťanské lásky. Což v tom nespočívá to nejvlastnější odpadnutí křesťanstva? Tím nejvíce pronásledovaným lidem v křesťanském období nebyli křesťané, jimž jejich Mistr pronásledování předpovídal (Jan 16,2–4). Byl to jeho národ, národ, z něhož vzešel. A což to není ten největší skandál? Židé, kteří nesli v dějinách své Bohem uložené břímě, nenašli v církvi žádné spojence, žádné zastánce. Spíše církev sama je tupila a pronásledovala s největším fanatismem. Jsou to dějiny, které volají k pokání.“


Literatura: Historie Židů v Čechách a na Moravě (Tomáš Pěkný); Máme ruce od krve (Michael L. Brown);
Jak se křesťané provinili proti Židům (Ludmila Hallerová)