Logo banner
Život věčný aneb Něco pro skeptiky :–)


V lůně jedné ženy se ocitla trojčátka. Jedno bylo malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.

Malý pochybovač se táže: „Věříte vlastně v život po porodu?“

Malý věřící: „Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady je hlavně proto, abychom se připravila na život po porodu, abychom rostla a byla dost silná na to, co nás čeká.“

Malý skeptik: „To je nesmysl, žádný život po porodu neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vypadat? A neexistuje k tomu žádný důvod ani DŮKAZ!“

Malý věřící: „No, ani já to vlastně nevím přesně. Ale určitě je tam mnohem víc světla než tady. A možná tam dokonce budeme i běhat a jíst ústy.“

Skeptik: „Co je to za hloupost? Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A navíc je zcela nemožné, aby po porodu existoval život. Vždyť pupeční šňůra je krátká už teď!“

Malý věřící: „Určitě to je možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jsme zvyklí.“

Malý skeptik: „Ještě se nikdy nikdo po porodu nevrátil. Porodem vše končí!“

Malý věřící: „Připouštím, že přesně nevím, jak po porodu bude život vypadat, ale maminka se o nás postará.“

Malý skeptik: „Jaká maminka?!? Ty věříš na nějakou mámu? A kde jako má být?“

Malý věřící: „Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní a jejím prostřednictvím. Bez ní přece nemůžeme vůbec existovat.“

Skeptik: „Pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl nikdy ani kousek, takže neexistuje!“

Věřící: „Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout její hlas, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš opravdový život začne až potom…“


Převzato z internetu, You 3/2003