Logo banner
Povolání být s Ježíšem




Jestliže ses stal křesťanem, je to hlavně proto, že Bůh tě miluje a povolal tě. Tvůj život není náhoda. Jsi povolán a pozván, a to především do ŽIVÉHO VZTAHU S NÍM. Tak jako Ježíš povolal svých dvanáct učedníků: … Ustanovil jich dvanáct, ABY BYLI S NÍM (Mk 3,14) a později dalších sedmdesát: … Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných (Lk 10,1), právě tak, opravdově a jistě, povolal i tebe.

Leckomu to může připadat nadnesené. Bude namítat: Copak jsem něčím výjimečný, že by Bůh, Stvořitel vesmíru, chtěl mít něco společného se mnou? Nebo dokonce být mým přítelem? Proč zrovna já, takový obyčejný člověk… A jak by to Bůh mohl všechno stihnout, copak má kapacitu komunikovat s každým, kdo v něj věří? Možná se divíš, ale je to přesně tak. Bůh to totiž zvládne. A není naší starostí zjistit, jak to Bůh dělá a jak to může všechno stihnout a zvládnout… Lidským rozumem to ani nelze zcela pochopit. A vlastně o to ani nejde, pochopit to; často důležitější než chápat je důvěřovat mu, tj. spolehnout se na něj.

Ježíš učedníky povolal, ABY BYLI S NÍM. Úplně stejně povolal i křesťany dnes, tj. i tebe, ABYS BYL S NÍM. Být s Ježíšem znamená trávit s ním svůj čas. Znamená to být v jeho týmu. Poznávat ho a učit se od něj. Být jeho přítelem. Přátelství s Bohem je výsada, která je dána učedníkům – křesťanům. A je to vlastně to hlavní, o co tady na zemi jde.


Bůh touží mnohem víc po tobě než po tvých aktivitách.

Pozor ale na jednu věc… Je možné se angažovat ve všech možných křesťanských aktivitách, vyvíjet všelijakou náboženskou činnost a věnovat jí mnoho úsilí, ale přitom Ježíše opravdově neznat. V tom případě bychom se jednoho dne mohli dočkat nemilého překvapení či dokonce tragického zjištění, že to, o co doopravdy šlo, jsme vlastně míjeli.  A že naše hojné aktivity Boha netěšily, pokud jsme mu sloužili nebo se domnívali, že to je služba jemu, avšak nebyla to skutečná služba, pokud jsme ho osobně neznali a tedy vlastně nevěděli, jaký je, jaký je doopravdy. (Případně pokud jsme ho sice znali, ale nebyli jsme ochotni podle toho i změnit svůj život – to pak vyjde nastejno, jako bychom Boha neznali.)

Bůh touží mnohem víc po tobě než po tvých aktivitách. On chce mít příbytek ve tvém srdci. Těší se, že si s tebou bude povídat. Chce tě znát a přeje si, abys ty znal jeho. Touží hovořit ke tvému srdci tak, že budeš naslouchat a rozumět.

Když poznáš Boží srdce, i tvé srdce se pak změní, neboť když přebýváme s Pánem, nezůstáváme stejní jako dřív. Jako učedník Jan, i ty můžeš s plnou důvěrou přicházet k němu a naučit se odpočívat v jeho náručí. Tak jako Ježíš chodil odpočívat v modlitbách do náručí Nebeského Otce. A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14) Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. (J 1,16-18)

Lidé, kteří překypují křesťanskými aktivitami, ale Pána Ježíše znají jen málo, se nakonec mohou dočkat toho, že jim řekne: Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mě… (Mt 7,23) Oni se budou divit: Copak jsme to všechno nedělali pro tebe a ve tvém jménu…? (Mt 7,22) Vidíte? Ježíš řekl, že je možné být velmi aktivní v křesťanských věcech, a přitom ho téměř neznat. Bůh samozřejmě zná všechno a vidí do každého lidského srdce. Když zde tedy říká nikdy jsem vás neznal, ve skutečnosti vyjadřuje, že oni neznali jeho. Vztah musí být oboustranný, jinak to není skutečný vztah. Ti lidé to Bohu vlastně nedovolili, ačkoliv si to velmi přál.


Bůh si nejvíc použije ty, kteří ho nejvíc znají

Co bylo výše uvedeno, samozřejmě neznamená, že by Ježíš vyzýval své učedníky k pasivitě. Naopak. Ale jde o priority: 1) opravdový vztah s ním, 2) nechat se jím používat. Bod číslo jedna je tou hlavní prioritou. Zároveň platí, že Bůh si nejvíc použije ty učedníky, kteří ho dobře znají.

Ti, kdo Boha milují a znají ho, budou chtít naplňovat jeho vůli. Kdo Boha zná, nebude chtít zůstat jenom pasivním konzumentem, ale dá svůj život Bohu k dispozici. Vždyť Ježíš je přece dobrý Pán, ten nejlepší ze všech! A kdo je jeho učedníkem, ten to moc dobře ví. Tak už nebude chtít žít jen podle svého a ani už by ho to nebavilo, marnit svůj život.

Kdo Boha znají, také už nebudou pyšní a nabubřelí. Protože moc dobře vědí, že všechno, co jsou, jsou díky jemu, a že všechno, co mají, dostali stejně od něj. Budou pokorní, zároveň ale velmi odvážní a stateční. Půjde jim totiž víc o Boží věci než o vlastní prospěch a uznání, a tak už nebudou mít strach z lidí.


Je na tobě, jak moc budeš Boha znát

Je na tobě, jak moc budeš Boha znát. Jemu na tobě záleží víc, než si myslíš. Tak jako se otec/matka raduje ze vztahu se svým synem/dcerou, tak se z tebe bude radovat tvůj Bůh a tvé srdce bude čerpat nasycení od něj. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23) Jsi pozván, aby ses naučil znát tlukot Božího srdce. Můžeš se mu stát tak blízkým jako jeden z dvanácti učedníků. Nebo jako jeden ze sedmdesáti. Můžeš stále chodit s Bohem jako Abraham nebo Enoch, které Bůh nazývá svými přáteli. Můžeš chodit s Bohem jako jeden z jeho milionů křesťanů – každý je originální, nikdo není stejný, a přesto s každým z nich má Ježíš skutečný vztah a pro každého má plán.


Pět moudrých a pět bláhových křesťanů

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět jich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti! Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají! Ale rozumné odpověděly: Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si! Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. (Mt 25,1–10)

Ježíš zde mluví o svém druhém příchodu. S křesťany to tehdy bude přesně tak jako s těmito družičkami v podobenství. Až se čas, který Bůh vyměřil tomuto věku, bude chýlit k závěru – a zřejmě už to nebude dlouho trvat – část křesťanů bude pošetilých: příliš zaměstnaných pečováním o věci tohoto světa a tak pohlcených vším možným, že sice poznají, že Pán přichází, ale nestihnou se už připravit. Někteří křesťané ale budou moudří a připraví se na návrat svého Pána.


Připraven na návrat svého Pána

Žijeme v nelehké době – uprostřed noci, o které Ježíš hovořil v tomto podobenství. Temnota se rychle šíří po světě a doba bude čím dál složitější. Ve zkouškách a těžkých časech, které přijdou na svět, obstojí ten, kdo otevřel své srdce Bohu a dovolil mu, aby proměnil jeho život. Obstojí ten, jehož vztah s Bohem bude tak pevný, že ho nepřetrhnou žádné tlaky, kterým bude svět v těžkých dobách vystaven. Prosím, buď mezi těmi, kdo se nemusejí bát budoucnosti, protože vyčistili své lampy a jsou připraveni na setkání se svým Pánem.