Logo banner
Dar slz



Existuje jeden Boží dar, o který potřebujeme Pána v dnešní době žádat. Je to dar slz. Musíme se přiblížit k Bohu a nechat se jím používat hlubším způsobem než doposud.

Dar slz je víc než jenom výsledek utrpení, která někdy zažíváme během života v tomto padlém světě. Dar slz pramení z bolesti a soucitu, které s lidmi prožívá Ježíš. On je náš Nejvyšší kněz a prožívá spolu s námi všechny naše bolesti a trápení, kterými procházíme.

Potřebujeme cítit k Americe (České republice, Slovensku – pozn. překl.) stejné věci, které k ní cítí on. Potřebujeme vnímat, co on cítí k církvi. Potřebujeme cítit, co Pán prožívá, když vidí, jak se dnes na zemi šíří hřích a nepravost.

Jestliže chceme vidět probuzení, potřebujeme mít slzy. Pokud slzy nemáme, je to tím, že naše srdce jsou vyschlá a tvrdá. Pane, dej nám slzy, abychom mohli spatřit probuzení!

V šestém žalmu David říká: Vyčerpán jsem nářkem, každé noci...“ Jak je to dlouho, co jsme ty nebo já proplakali celou noc? On dále říká: „... smáčím svou podušku pláčem, skrápím slzami své lože. Zrak mi slábne hořem.“ Považovali jste Ježíše Krista za muže zármutku? On není znám jako muž smíchu. Není znám jako muž povrchního veselí. On je znám jako muž soucitu.

V dnešní době – na konci tohoto věku před druhým příchodem Ježíše Krista – bude nezbytné, aby se církev ztotožnila nejen s Kristovým nebeským povoláním, ale i s jeho cestami, jak toto povolání naplnit. Ježíš Kristus je muž lítosti a soucitu. Mít účast na Kristových utrpeních je privilegium – a to, pokud to je nutné, dokonce až do bodu smrti.

Naše suché oči o nás sdělují, že máme tvrdá a vyschlá srdce. Ale slzy ukazují na to, že srdce je měkké. Kde však dnes vidíme slzy? Žalm 56,9 říká: „O mém vyhnanství si vedeš záznam. Ukládej si do měchu mé slzy. Což je ve svých záznamech nemáš?“ Věděli jste, že Bůh si naše slzy ukládá?

Znám teology, kteří jsou vyschlí jako troud; jakkoliv emotivní je jejich kázání, nikdy neuroní ani slzu! Avšak jak chceš kázat evangelium – smrt Kristovu a vše, co se odehrálo na kříži – bez slz? Jestli se díváš na Syna Božího bez slz, které tvůj duchovní zrak ochraňují, staneš se nakonec slepým. Nestalo se to snad tolika teologům? Sice se zabývají Božím slovem, ale nikdy nepláčou. Nikdy neobměkčili svá srdce. Nikdy se ve svých srdcích opravdově nevydali Bohu.

Co když se věci mají takto: všichni jsme povoláni nejdříve přijmout Boží dar slz, než Pán rozhodne, že nám bude moci dát dar probuzení. Co byste dělali? Usilovali byste o ten dar? Hledali byste ho? Prosili byste o něj naléhavě a úpěnlivě? Jestliže opravdu chcete vidět probuzení, věřím, že to budete dělat!

Dokud situace není beznadějná, většinou nepláčeme. Slzy nám netečou, dokud to není opravdu zoufalé. Ale pozor – nedochází nám tím, že už nastal čas zkusit slzy?! Už příliš dlouho jsme v církvích dělali opak. Pojďme teď zkusit slzy!

Možná už máme příliš mnoho „know how“ (vědět jak), ale už je čas na „know Who“ (vědět Kdo). Kdo? – Ježíš, muž soucitu. Vyzkoušejme tedy slzy! Říkám vám, že nebude žádný věhlas ani sklizeň, dokud nebudeme nejprve veřejně plakat. Vždyť celosvětově největší sklizeň duší mají ti, kdo nejvíce pláčou.

Služba před koncem tohoto věku si zaslouží vše, co máme. A také nás bude stát všechno. Jsi připraven zaplatit cenu více slz, více modliteb a více orodování? Musím se přiznat: modlím se sice hodně, ale mnoho neoroduji. Ale pokud je to potřeba, měl bych orodovat v modlitbách a přimlouvat se, dokud bych nevypustil duši! Nutně potřebujeme modlitbu a úpěnlivé orodování!

Ř 8,26-27: My sami jsme slabí, a často ani nenacházíme slova k modlitbě. Ale Duch Svatý přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch Svatý se za nás (v nás, skrze nás) přimlouvá nevyslovitelným lkáním a voláním. Ten (Pán), který zkoumá a vidí do nejhlubších záhybů našeho srdce, ví, co je úmyslem Ducha, totiž že Duch se přimlouvá (skrze nás) podle Boží vůle.

Potřebujeme se modlit tak, jako se modlil Ježíš: s úpěnlivým voláním a slzami. Ježíš za dnů svého pozemského života s hlasitým voláním a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby Bohu... (Žd 5,7)

Kde jsou dnes slzy? To je otázka, kterou si musíme klást. Opravdu známe Boží srdce? ... vždyť ze srdce vychází život, říká Přísloví 4,23. Nevychází ze strategických setkání, nevychází z plánování, nevychází z výborů, budovatelských výborů, misijních výborů, ne z malých a slabých modlitebních setkání, ale z orodování a hlubokých přímluvných modliteb s porodními bolestmi!

Přeji si, aby moje duše byla naplněna slzami a aby z mého nitra tekly proudy živých vod. Proudy, které zalijí símě. Samotné símě modliteb zmůže málo, dokud není skrápěno slzami, které mu dají vzrůst a připraví sklizeň.

Prosme Boha o dar slz. Očekávejme jej – žádejme o něj a očekávejme jej. Domnívám se, že nám Pán říká: „Chci, aby moje církev přešla od hodování, zábavy a hraní si do půstů a modliteb, od smíchu k truchlení a potom od pláče ke sklizni.“ Od pláče ke sklizni – vidíte, co pak bude následovat? Nejprve ale musíme přejít od smíchu k pláči. Mejdan už trval příliš dlouho a nyní je čas změny.

Ó, vzpomeňme jen na proroky, jako byl třeba Jeremiáš – modlil se, aby se z jeho očí staly studnice slz! Modlitba – přímluvná modlitba – je naší nejdůležitější prací. Kéž by sis toto dobře zapamatoval: modlitba a úpěnlivé orodování je nejdůležitější práce křesťanů!

Boží hnutí, které přichází, nebude známé tím, že by lidé padali na záda a smáli se (ačkoliv i to může být někdy k něčemu dobré). Přicházející Boží hnutí bude známé lidmi, kteří budou padat na tvář a budou plakat, plakat a plakat. A Bůh bude oslaven, až mu církev vzdá čest a slávu – a stane se Jeho slávou.

Pane, chceme hledat tvoji tvář. Prosíme, pomoz nám být zlomenými. Chceme být naplněni Kristem víc! Toužíme cítit věci, které on cítí. Toužíme být naplněni soucitem k ubohým, chudým, osamělým, hladovým a trpícím. Pane, dej nám milost prožívat tvou lítost a soucit, zapřít sebe, vzít svůj kříž a následovat tě.


Autor: Paul Cain