Logo banner
Boží cesty jsou vyšší než naše cesty



Bůh nás velmi rád překvapuje. S oblibou odhaluje svá zaslíbení takovým způsobem, že nám ukazuje ještě ve větší míře, kým pro nás je.

V 11. kapitole Janova evangelia čteme příběh o Lazarovi a jeho vzkříšení. Lazar a jeho sestry Marta a Marie jsou Ježíšovi vzácní přátelé. Při několika příležitostech je Ježíš navštíví. Marta pro něj vaří, Marie sedí u jeho nohou a uctívá ho, pomaže ho olejem, umyje mu nohy svými slzami a osuší svými vlasy. Když Lazar onemocní, Marta s Marií pošlou Ježíšovi zprávu: Pane, hle, ten, koho máš rád, je nemocný. (J 11,3)

Tato rodina nejenže Pána milovala, oni ho také osobně znali. Věděli, že je Mesiáš. Věděli, že je Bůh. A věděli, že kdyby potřebovali pomoc, bude tu pro ně. Takže když Lazar onemocní, Marta a Marie udělají to, co bychom udělali my všichni: modlí se, tj. pošlou Pánu zprávu. A protože vědí, že Ježíš je miluje a že on je ten, kdo uzdravuje, vědí, že Ježíš je dobrý a že je to Bůh, proto Marta s Marií očekávají, že se objeví a pomůže jim! Bůh chce, abychom očekávali, že bude jednat. Takovou víru on odmění. Ale dělá to často takovým způsobem nebo v takovém čase, že nám to mnohdy zpočátku nedává smysl.

Ježíš tu rodinu miloval. Stejně jako miluje tebe a mě. Nekonečně. Vroucně. Pátý verš to přímo říká: Ježíš miloval Martu a její sestru Marii a Lazara. Miloval je tak moc, že když dostal jejich zprávu s žádostí o pomoc, tj. když slyšel jejich modlitbu, nepřišel okamžitě (v. 6).

Cože? To přece nedává žádný smysl! Nám ne. Ani Martě a Marii. Dává to ale dokonalý smysl Bohu. Ježíš miloval Martu a Marii tolik, že neodpověděl na jejich modlitbu tak, jak si myslely, ani v čase, který by jim dával smysl. Ježíš je miloval tolik, že dokonce počkal, až Lazar na svou nemoc zemře. Věděl, že to pro Marii a Martu bude těžké (nemluvě o Lazarovi!). Věděl, že to neodpovídá tomu, jak čekaly, že se situace vyvine. On ale také věděl, že tato situace je přivede do většího pochopení toho, kdo on je a jaký je. Víte, někdy Bůh dovolí, abychom procházeli těžkým obdobím. Obdobím, kdy máme pocit, že nás neslyší nebo nám neodpovídá nebo že zaslíbení, které jsme obdrželi, zahynulo..., aby se nám potom mohl dát poznat takovým způsobem, o jakém se nám nikdy ani nesnilo, a aby nám tak v mnohem větší míře odhalil, kým pro nás opravdu je.

Marta a Marie vědí, že Ježíš je odpovědí na jejich problémy. Vědí, že může pomoci. Vědí, že on je tím zaslíbením. Ale když neudělá věci tak, jak se domnívaly, že je měl udělat a kdy je měl udělat, jsou zmatené, rozzlobené a zraněné. Jsou obklopené lidmi, kteří jim projevují soustrast (v. 19). Nejspíše je mnozí z nich přesvědčují, že prostě věřily Bohu až moc, že potřebují být realističtější a že ty doby, kdy Bůh projevoval svou moc, již skončily. Dobře, že takovým radám nenaslouchaly!

Když zápasíš se ztrátou odvahy, když bojuješ s tím, že Bůh se neprojevil tak, jak sis myslel, že se měl projevit, když jsi zmatený, zraněný nebo dokonce rozzlobený na Boha, neposlouchej dobře míněná slova útěchy lidí, kteří ti budou říkat, abys polevil ve svých očekáváních nebo že Bůh se dnes už neprojevuje v takové moci jako kdysi. Udělej, co udělala Marta ve 20. verši – běž a setkej se s Ježíšem! Jdi k němu a vylej mu své srdce! Řekni mu, jak se cítíš! Řekni mu, že tomu nerozumíš! Řekni mu, že jsi zmatený! Řekni mu, že máš vztek! Řekni mu, že máš zlomené srdce! Řekni mu i to, že si myslíš, že víš, co má udělat a jak to má udělat – přesně to udělala Marta ve verších 22 a 24, když Ježíšovi říká „já vím“ toto a „já vím“ tamto... Během čekání, kdy Ježíš neodpovídá na tvé modlitby tak, jak sis myslel, neodvracej se od něj pryč – obrať se k němu! Marta i Marie jdou k Ježíšovi se svým zraněním a zmatkem (v. 20 a 29). A to bychom měli udělat i my! Když Marie padne k Ježíšovým nohám (kde již dříve sedávala) a vylévá mu své srdce a dělí se o svou bolest a zmatek (v. 32), Pán se neurazí. Bůh se od nás neodvrací, když zápasíme – ani když někdy zápasíme s ním. Naopak – on nás povzbuzuje, abychom před něj v čase své potřeby směle přistoupili (Žd 4,16). To Bohem hluboce pohne (v. 33 a 35).

Věřím, že když Marta a Marie stály před Bohem a viděly, jak silně byl pohnut tím, čím si prošly, něco se i v nich hluboce pohnulo. Něco v nich si vzpomnělo, že Ježíš je Bůh, který je miluje, Bůh, který si jich váží. Když si uvědomily, že Bůh vůči nim nezatvrdil své srdce, jejich vlastní srdce zatvrzelé zklamáním a zmatkem bylo proměněno. Stalo se to u Lazarova hrobu, kdy Ježíš zvolal: Odvalte ten kámen! (v. 39) Kámen zapečeťuje hrob a znázorňuje vlastně jakési potvrzení smrti; zde znázorňuje i okamžik, kdy se vzdaly Božích zaslíbení a dovolily svému srdci, aby se zatvrdilo.

Ježíš stojí před hrobem – před místem smrti – a ví, že to jediné, co skutečně pominulo, je to, jak ho Marta a Marie doposud znaly. To zaslíbení ale mrtvé nebylo! A já věřím, že Ježíš byl nadšen, protože věděl, že Marta a Marie za chvíli zjistí, že on je lepším, větším a věrnějším Bohem, než se jim kdy snilo.

Ježíš se otočí k Martě: Neřekl jsem ti snad, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu? (v. 40) Potom prohlásí, že ví, že Bůh vždy slyší modlitby (v. 41) a s tímto vědomím zavolá: Lazare, pojď ven! Lazar vyšel a zjevil nám větší míru toho, kým Ježíš je, a plnější uvědomění si, že všechno je možné. Nyní ho tedy Marta, Marie a Lazar znají nejen jako přítele, Pána, Mesiáše, Boha a uzdravovatele, ale také jako vítěze nad smrtí a nad každým skutkem Božího nepřítele. A protože to Bůh udělal po svém, nikoliv po jejich, dostalo se jim většího poznání toho, kým je, a uviděli to i mnozí z jejich města. Vypuklo tam probuzení a mnozí poznali Ježíše jako Pána (v. 45). Chvála Bohu! Neohlížej se tedy na to, co se vloni nestalo tak, jak sis představoval. Dívej se dopředu na Ježíše a chval ho za to, že jeho cesty jsou vyšší než naše. Vylej před ním své srdce. Věř, že on slyší každou tvou modlitbu a že když mu budeme pevně věřit – zcela mu důvěřovat – uvidíme Boží slávu. A stejně jako Marta, Marie a Lazar, nejen že uvidíme naplnění zaslíbení, ale mnohem víc pochopíme, jaký Ježíš ve skutečnosti je. Kdo ví, co může odstartovat probuzení ve tvém městě – jako se to stalo ve městě Marie a Marty...

Vytrvej tedy ve víře! Nedej se zastrašit! Věř, že Bůh se ukáže tak překvapivým způsobem, že ti odhalí víc z toho, jaký doopravdy je, a to tak, jak jsi ho dosud neznal. Buď nadšený z toho, že Bůh dělá věci tím nejlepším způsobem a že to dělá tak, že to přesahuje všechno, oč jsi kdy požádal nebo na co jsi pomyslel (Ef 3,20). Mnoho věcí, o kterých ses domníval, že už zahynuly, může být vzkříšeno ještě větším a lepším způsobem, aby byl Bůh oslaven!


P. K.