Vybírat podle vzhledu?

Otázka vzhledu a sympatií má při hledání životního partnera samozřejmě důležitou roli. Totéž však zároveň patří mezi největší nástrahy, které se nám v procesu hledání vhodného partnera staví do cesty. Vyjasnění si těchto skutečností proto může mít pro nalezení vhodného životního partnera zásadní význam.

Obyčejný člověk?

Za obyčejnou tváří se může skrývat vnitřně krásný a zajímavý člověk. Zpočátku jsme si ho možná ani nevšimli nebo nás třeba napadlo něco ve smyslu, že to je celkem nezajímavý muž či nepříliš hezká žena. Ale stává se, že právě u takového člověka později začneme vidět jeho či její povahové a charakterové kvality a býváme jimi mile překvapeni. Když tyto kvality najdeme, mnohdy se nám pak dotyčný začne líbit i fyzicky. Tato věc je docela častá a při hledání životního partnera má své místo.

Atraktivní obal

Naopak jiný člověk, podle měřítek dnešní doby atraktivní, nás sice zpočátku třeba zaujal svým zevnějškem, ale po čase si začínáme všímat, že jeho charakter tak atraktivní není. Pěkný obal nemusí mít i pěkný obsah. Tu zkušenost má asi každý. Lidé, kteří se líbí, si snadno zvyknou na zájem svého okolí a bývají tím v určitém smyslu rozmazlení. Zájem mohou zneužívat k získávání různých výhod na úkor druhých, mohou se stát sobeckými a náročnými, vyžadujícími pozornost a obdiv. Atraktivní zevnějšek nám tedy (pokud se to týká nás) bude otevírat dveře popularity a zájmu našeho okolí, ale pokud si nedáme pozor, může nám to zároveň způsobit i vážné vady v našem charakteru.

Největší poklady nebývají viditelné očima

Největší poklady nebývají viditelné očima a jejich objevení vyžaduje určité úsilí a čas. Někdy není snadné rozeznat „obal“ od mnohem podstatnějších věcí, které se skrývají uvnitř obalu. Boží slovo říká: Klamavá je líbeznost (atraktivita, vzhled), pomíjivá (nicotná) je krása. Žena, která se bojí Hospodina (má bázeň před Hospodinem) dojde uznání a chvály. (Př 31,30). To platí nejen o ženách, ale podobně i o mužích.

Prorok Samuel dostal od Boha úkol najít budoucího izraelského krále. Zpočátku vybíral hlavně podle zevnějšku. Hospodin ho ale napomenul. Řekl mu, že on se dívá na nitro člověka. Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin ale hledí na srdce. (1 S 16,7). Tento příběh je nadčasový a zdaleka se netýká jen volby izraelského krále. Může se týkat v určitém smyslu mnoha našich vlastních hledání a rozhodování. A samozřejmě má co říci i ve věci hledání a volby životního partnera.

Boží názor a jeho moudrost k rozhodnutí

2) Tedy Bůh nám dává do srdce své touhy, ale zároveň je třeba mít na paměti, že ne každá touha, která vznikne v našem srdci, musí být od Boha. Lidské srdce je totiž náchylné k oklamání. Snadno se necháváme ovlivnit okolnostmi, ve kterých se nacházíme. Ovlivňují nás názory lidí, se kterými jsme v kontaktu. Jsme ovlivněni našimi dřívějšími prožitky a zkušenostmi ve vztazích. Svůj vliv mají i chvilkové sympatie či nesympatie, které zrovna cítíme, nebo to, jakou zrovna máme náladu, atd. To vše způsobuje, že ve vztahových věcech je snadné se zmýlit. Bůh to dobře ví, proto nás na to upozorňuje. Abyste se neřídili svým srdcem a svýma očima. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země. (Nm 15,39-41). Je třeba si všimnout, že Bůh to dává do souvislosti s Egyptem, tj. s vyjitím z Egypta do zalíbené země. Egypt představuje to vnější, pozemské a tělesné. A Bůh říká: Nerozhodujte se podle způsobů Egypta. Neboli: Vaše srdce a vaše oči jsou k tomu náchylné, tak pozor na to, nenechte se tím klamat. Bible to také nazývá ŽÁDOST OČÍ. Neboť všechno, co je na světě, po čem dychtí člověk, co chtějí jeho oči a pýcha života, to nepochází z Otce, ale ze světa. (1 J 2,16). V kontextu bychom měli dodat, že i moudrý Samuel nejprve vybíral podle „způsobu Egypta“. Bůh ho napomenul, a teprve potom začal vybírat „Božíma očima“, nebo můžeme říci „nebeským způsobem“ či podle „způsobu zaslíbené země“.

*  *  *

Krásná žena, která nás zpočátku nezaujala

Žena, která nás zprvu nezaujala, se nám může začít líbit později, když objevíme její vnitřní krásu a dobré vlastnosti. Často pak s překvapením zjišťujeme, že je velmi krásná a zajímavá i po vzhledové stránce. Pak se snadno přidají i vzájemné sympatie, přitažlivost a pocity zamilovanosti. Divíme se, že jsme to zpočátku neviděli. Důvod je ten, že vnitřní krása je to, po čem ve skutečnosti u druhého člověka toužíme nejvíce. Vzhled má samozřejmě také svůj význam, ale tohle je ještě něco víc.

Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. Jsi jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém. (Píseň Písní 4,1; 6,4). Jeden účastník našeho pobytu pro nezadané se k tématu vyjádřil skoro básnickými slovy a zároveň podtrhuje zásadní význam opravdového vztahu s Bohem u partnerky: „Posuzuji-li svou eventuelní partnerku v prvé řadě podle toho, jaký má vztah k Bohu a jak jej miluje, najednou začínají odpadat moje představy a nároky, jak by měla vypadat a jaká by měla být. Začínám ji vidět jako překrásné a dokonalé Boží stvoření, tak nádherné, jak bych si ani nedokázal vysnít…“

Bůh je velký umělec a jeho dílo vykazuje obrovskou rozmanitost, oplývá nepřebernou škálou tvarů, barev, odstínů… Vezměme třeba jen rostliny: tisíce druhů s květy zářícími všemi barvami. Přitom každá z nich, i ta nejobyčejnější je při bližším pohledu krásná a něčím výjimečná. Podobně i každá žena je v Božích očích krásná. Ale bohužel ne všichni jsou schopni vidět ten typ krásy, který nezaujme hned na první pohled.

Sympatie a nesympatie

Podle některých výzkumů až 80% lidí žijících ve spokojených manželstvích na dotaz odpovědělo, že je partner zpočátku nijak zvlášť nezaujal a že o něm nejdříve neuvažovali jako o možném životním partnerovi. To je velice zajímavá skutečnost, která ukazuje na to, že první dojem často nemusí být tím nejlepším vodítkem při hledání a volbě partnera.

Sympatie a zamilovanost se často dostaví až později, až druhého více poznáme. Můžeme pak najednou zjistit, že jsme zamilovaní do někoho, o kom jsme původně vůbec nepřemýšleli. Proto se jistě dá doporučit hledat i mezi lidmi, kteří nám zpočátku nějak moc sympatičtí nebyli.

Po prvních dojmech musí následovat „prozkoumání“

V době hledání a seznamování se setkáváme s řadou potenciálních partnerů. Někteří nás zaujmou hned na první pohled svým vzhledem nebo nějakým aspektem své osobnosti, který v nás vyvolá silný dojem. První dojem může být sice velmi silný, ale později často vyprchá pod vlivem dalších faktorů. Při bližším prozkoumání pak najdeme různé důvody, proč by konkrétní partner nepřicházel v úvahu. Efekt prvního dojmu pak zcela vymizí.

Uvedený „efekt prvního dojmu“ působí v každé společnosti a v každém kolektivu. Lidé, kteří nás zaujali hned zpočátku (například při vstupu do nové třídy, nového zaměstnání nebo obecně nového kolektivu) se málokdy stávají našimi nejlepšími přáteli. Proč je tomu tak? Důvodem je, že v přátelství (a obecně ve vztazích, v manželství) jsou mnohem důležitější jiné věci než první dojem a prvotní nadšení. Prvotní nadšení rychle vyprchá a teprve poté začínáme u druhých hledat a objevovat podstatnější věci a skutečné hodnoty, na kterých záleží.

Jistě se občas stává, že do spokojeného manželství vstoupí dva lidé, kteří prožívali oboustranné zaujetí hned od začátku. Ale je třeba si uvědomit, že to není moc časté. Rovněž se nedá předpokládat, že člověk, který nás něčím zaujal na první pohled, se k nám bude hodit víc než ten, kdo nás zaujal až později. Spíše to bývá naopak. Většina kvalitních vztahů vzniká postupnou cestou, od počátečního neutrálního dojmu (nebo dokonce nezájmu), přes postupné poznávání druhého a sbližování se, až najednou můžeme zjistit, že druhého máme rádi, a začneme uvažovat o společné cestě životem.

*  *  *

Vysněné představy

Většina hledajících má nějakou svou vysněnou představu o „ideálním“ partnerovi. Často si toho nemusejí být vědomi. Avšak v životní etapě, kdy se seznamují, tuto svou „ideální“ představu vědomě či podvědomě hledají.

Představa ideálního partnera může být u každého jiná. Mnoho lidí (zvláště mužů) je zaměřeno na určitý konkrétní vzhledový typ ženy. Nejčastěji jde o určitý typ tváře, ale také určité znaky postavy nebo kombinaci více vzhledových charakteristik. K tomu se někdy přidává i představa o požadované osobnostní charakteristice protějšku.

Představa o „ideální ženě“ a „ideálním muži“ v průběhu dějin

Výzkumy ukázaly, že během lidských dějin se vyvíjely společností obecně přijímané představy o tom, jak vypadá „ideální žena“ a „ideální muž“. Je velmi zajímavé, že v různých dějinných obdobích se tyto představy lišily až do té míry, že vykazovaly opačné charakteristiky než v jiných obdobích. Ve starověku prý muži obzvlášť oceňovali plnoštíhlé postavy žen. Dnes naopak většina mužů preferuje štíhlé ženy (případně jsou dnes v módě postavy vyhublé). Pokud jde o typ tváře, ve středověku prý za ideální byla považována ženská tvář spíše menší, se štíhlým nosem a jemnými rty. Zatímco dnes prý většina mužů preferuje ženské tváře širší a kulatější s plnými rty. Pojem o tom, co je krásné víc, či méně, se v průběhu času holt mění. A tak za pár let třeba všechno bude zase jinak a do popředí zájmu se dostanou jiné ženy než dnes.

Kromě těchto obecných, většinovou společností přijímaných představ, existují také individuální vzhledové představy o partnerovi. Ty jsou u každého jedince trochu jiné. A je zajímavé, že i ony se mohou měnit a vyvíjet v průběhu života, zejména v průběhu dospívání.

Jak již bylo řečeno, u většiny lidí se v průběhu dospívání vyvine představa „ideálního partnera“, tvořená kombinací vzhledu a určitých vlastností. Vzniká tak osobní fantazijní představa o partnerovi.

Fantazijní představa o partnerovi

Fantazijní představy tohoto typu bývají hluboko zakořeněny v naší mysli. Mnozí lidé (často aniž si to uvědomují), vlastně neustále zkoumají, kdo z potenciálních protějšků se bude jejich fantazijní představě co nejvíce blížit.

Problém spočívá v tom (zejména když máme své představy nastaveny velmi úzce a konkrétně, třeba i pokud jde o barvu vlasů, tvar nosu nebo další drobné vzhledové charakteristiky), že nikdo z možných protějšků do našich představ jaksi zcela nezapadá. Nastává pak častý jev: roky ubíhají a my u každého potenciálního zájemce nacházíme něco, u čeho máme pocit, že to neodpovídá naší představě. Je třeba si uvědomit, že v takovém případě možná už nehledáme reálného člověka, ale spíše nějakou pohádkovou bytost pocházející z říše naší vlastní fantazie. V důsledku se stává, že partnera marně hledáme dlouhou řadu let; nikdo se do našich představ totiž stále nemůže vejít. Ideální představa, vybudovaná v naší vlastní hlavě, je vždy o něco lepší než jakýkoli živý partner. Patří to mezi časté důvody neúspěšného hledání.

Bůh obvykle nedává partnera, který by zcela splňoval naše vysněné představy

Bůh obvykle nedává partnera, který by zcela splňoval všechny představy, které jsme si vysnili. Důvodem je to, že naše představy se nemusejí zcela (nebo v některých případech téměř vůbec) shodovat s Božími představami o vhodném partnerovi pro nás.

Pokud se nás to týká, během hledání životního partnera bychom měli této problematice proto věnovat značnou pozornost. Tak bychom si měli sami v sobě postupně vyjasnit, které naše představy pocházejí od Boha. A naopak které jsou jen „z nás“, tj. které jsme si sami vysnili už od doby dospívání a pak v průběhu dalších let.

Rozkódování faktorů vzniku fantazijních představ

Vznik fantazijních představ často souvisí s naším původním rodinným zázemím, kde jsme vyrůstali. Při utváření představ nás velmi ovlivnil (aniž bychom si to plně uvědomovali) vzhled, charakter a povahové vlastnosti našich rodičů, sourozenců a dalších blízkých osob. To nás ovlivnilo někdy v pozitivním, někdy v negativním smyslu. Neboli vědomě či podvědomě pak hledáme partnera, který se dotyčným lidem vzhledově a charakterově buď podobá, nebo naopak nepodobá.

Stejným způsobem nás ovlivnil (opět: aniž bychom si toho museli být vědomi) vzhled, charakter a povahové vlastnosti našich učitelů, spolužáků a spolužaček, kamarádů a kamarádek, kolegů a kolegyň v práci a dalších osob, se kterými jsme se postupně setkávali.

Velkou roli také sehrávají, obzvláště v dnešní době, média. Televizní, filmový a hudební průmysl, internet, reklamy a další zdroje na nás denně chrlí desítky a stovky „tváří dnešní doby“. Den za dnem jsou nám tito lidé neustále promítáni a vrývají se nám do paměti. Tito jedinci z médií často představují určité vzhledové prototypy, které jsou pak v dané době populární a značně tak mohou ovlivňovat naši představu o tom, jak by měl vypadat náš budoucí partner.

Svou roli při vytváření představ – ať už pozitivních nebo negativních – sehrává i to, jaké byly naše předchozí vztahy partnerské, pracovní a další. S jakými přáními a očekáváními jsme do těchto vztahů vstupovali? Jak byly úspěšné a na čem naopak ztroskotaly? Konkrétní negativní životní zkušenost s určitým člověkem nás může negativně vnitřně vymezit vůči dalším osobám, které vypadají (nebo se chovají) podobně jako on/ona. Zatímco zkušenost s člověkem, který sehrál v našem životě pozitivní roli, nás zpravidla pozitivně ovlivní při budoucím navazování kontaktu s osobou, která nám dotyčného něčím vzhledově nebo povahově připomíná. Obě tato (pozitivní a negativní) vymezení a přednastavení jsou nebezpečná a je třeba si na ně dát pozor. Jednak abychom si své potenciální partnery nadměrně neidealizovali (pokud nám budou připomínat někoho, s kým jsme měli pozitivní zkušenost), ale abychom se ani předčasně negativně nevymezili vůči někomu, kdo nám připomíná člověka, s nímž jsme měli negativní zkušenost. V obou případech je vhodné nejprve absolvovat fázi vzájemného poznávání (pokud máme tu možnost) a teprve poté dojít k nějakému závěru.

*  *  *

Fantazijní představy promítané do snů

Fantazijní představy promítané do snů představují tak častý a závažný problém (který navíc mnohdy je nesprávně chápán), že by si to zasloužilo samostatnou kapitolu nebo spíše celou knihu.

Mnozí křesťané svým snům věnují značnou pozornost. To samo o sobě může být v pořádku, pokud je to spojeno se správným pochopením problematiky. Avšak velkým problémem bývá neopatrnost, pokud jde o tzv. seznamovací sny.

Uveďme několik příkladů:

1) Mladému muži se zdál sen, ve kterém se vyskytla žena či dívka, o které už dříve uvažoval jako o jedné z možných partnerek. Na základě snu může nabýt dojmu, že Bůh mu tím chce říci, že tato žena by měla být jeho manželkou. Problém dané situace spočívá v samotné otázce chápání toho, co vlastně znamená, že se určitá osoba vyskytne v našem snu. Měli bychom z toho něco vyvozovat? Chce nám tím Bůh něco říci? Jenom to, že se někdo vyskytl v našem snu, nám ještě nic nesděluje o tom, zda by to měl či neměl být náš životní partner.

2) Muži či ženě se během několika měsíců nebo roků zdála celá řada snů, ve kterých se vyskytovali různí lidé, o kterých v tom období více či méně uvažoval/a jako o svých možných partnerech. Avšak pokud se jich ve snech vyskytovala celá řada (což je běžné a velmi časté), kdo z nich by měl být tím pravým partnerem? Ten, kdo se ve snech vyskytoval nejčastěji? Nebo ten, kdo byl ve snu nejblíže vedle nás? Ten, kdo na nás ve snu promluvil? Ten, který se na nás usmál? Nebo kdo nás ve snu vzal za ruku? Tak bychom mohli pokračovat dál. Z uvedeného je zřejmé, že tudy cesta nevede.

3) Uveďme další poměrně častý (a zároveň varující) scénář. Stává se to častěji ženám než mužům. Dotyčné se zdál sen a podle něj usoudila, že muž, který byl v jejím snu, má být jejím budoucím manželem. Uvěří tomu a rozhodne se, že bude na dotyčného čekat. Čeká několik měsíců či celý rok, ale ten muž zatím neprojevuje žádný zájem. Ona tomu ale opravdu věří, a tak čeká další měsíce nebo třeba další rok, případně roky. V té době několikrát za dotyčným šla a o svém snu mu pověděla. On tomu ale nevěnoval mnoho pozornosti a je zřejmé, že o ni nemá zájem. Ona přesto nadále věří, že její „seznamovací“ sen byl od Boha. Co bude pravděpodobně následovat? Ten muž se seznámí (ale s jinou ženou) a vstoupí s ní do manželství. Naše nešťastnice (tak ji bohužel v této situaci musíme nazvat) se z toho zhroutí. Uplyne několik dalších měsíců (v horším případě let), než se vzpamatuje a konečně pochopí, že to nebyl sen od Boha, ale zahrála si s ní nepěknou hru jen její vlastní fantazie, její vlastní mysl. Takové nebo podobné scénáře se skutečně stávají. Mnoho žen (ale i mužů) ztratilo řadu let svého života tím, že si chybně vyložili to, co se odehrávalo v jejich mysli, v jejich pocitech a případně ve snech. Každý pastorační pracovník by proto měl být s touto problematikou dobře obeznámen a měl by s ní umět vhodným způsobem pracovat.

Po výše uvedených příkladech je nutné k problematice týkající se snů doplnit, že samozřejmě existují skutečné, pravé sny od Boha. Boží slovo hovoří o snech na mnoha místech. Sny patří mezi časté a významné způsoby, kterými Bůh ke svým lidem hovoří. Obvykle se to ale netýká seznamování. Ve věci seznamování Bůh sny nepoužívá příliš často, a to zejména z výše uvedených důvodů, že totiž do snů se zpravidla promítají i naše vlastní fantazijní představy o partnerech a také naše pocity, vzpomínky a řada dalších souvisejících věcí.

Pozvat Boha do svých představ

Některé naše představy o budoucím partnerovi mohou pocházet od Boha, ale některé jsou jen z naší vlastní mysli. Bůh nám chce pomoci udělat si v našich představách pořádek – roztřídit je a poopravit. V některých případech asi bude třeba zcela změnit názor na to, jaký by náš partner měl či neměl být a kdo by se k nám hodil či nehodil. S tím vším nám Bůh chce pomoci. Pozvěme proto Pána Ježíše do svých představ. Jak to udělat? Zcela mu je všechny vydejme – vzdejme se jich. Požádejme Boha, aby naše představy poopravil nebo, pokud je třeba, úplně změnil. Řekněme mu, že chceme znát jeho názor. Že toužíme vidět jeho očima. Že chceme cítit jeho srdcem. Jeho názor pro nás bude jistě lepší než to, co bychom uměli sami vymyslet.

Pokud naše prosby budou opravdové, můžeme si být jisti, že Bůh začne s našimi představami hýbat a ty se začnou měnit. Můžeme pak být překvapeni, co všechno se začne dít. To bude znamenat, že Bůh vyslyšel naše modlitby a začíná měnit to, co je třeba změnit.

Nemusí to vždy znamenat, že původně jsme byli ve všech svých požadavcích příliš nároční. Více pravděpodobné je, že v některých jsme byli příliš nároční, ale v jiných moc málo. Je jasné, že jsou určité charakterové vlastnosti partnera, u kterých bychom neměli laťku snižovat nebo bychom ji měli naopak zvýšit. Totéž se týká i požadavku na živou víru u partnera a na jeho opravdový vztah s Bohem. Nicméně v řadě méně důležitých věcí nás Pán může vést k poopravení nebo i hluboké změně našich původních očekávání a požadavků.

Změnit některé představy bude vyžadovat určité úsilí

V procesu třídění svých představ bývá někdy nutné vyvinout určité úsilí. Je třeba počítat s tím, že proces proměny a přehodnocení představ nám zabere nějaký čas a možná bude třeba projít i určitým vnitřním zápasem. Výsledek se ale nakonec dostaví a postupně zjistíme, že osvobození a uvolnění z původních nereálných očekávání je de-facto osvobozením z určitého typu vězení.

Prosme Pána, aby nám jednoho dne dal najít partnera podle BOŽÍCH představ pro nás. Bůh ví, koho potřebujeme a kdo potřebuje nás. Nutno přiznat, že oproti Bohu jsme ve svém myšlení omezení – nejsme schopni s plnou kvalifikací posoudit všechny aspekty své volby, neboť takovou kvalifikaci má jen Stvořitel. Bůh zná všechny naše skutečné potřeby. Proto ho můžeme prosit třeba takto: „Pane Ježíši, ty mě nejlépe znáš a víš mnohem lépe než já, koho vlastně potřebuji a kdo potřebuje mě. Ty umíš nejlépe vybírat. Prosím, pomoz mi přehodnotit moje dosavadní představy a požadavky na partnera. Odkrývej mi, v čem jsem se mýlil/a. Osvoboď mě z představ, které nepocházely od tebe a které by mi nic dobrého nepřinesly. Prosím, spoj mou cestu ve správný čas s člověkem, kterého jsi pro mě připravil.“

*  *  *

Zamilovanost, nebo láska?

Křesťanský manželský poradce Walter Nitsche v knize „Je to ta pravá?“ píše: „Bez lásky manželství nefunguje. V tom se většina z nás shodne. Ano, téměř všichni zamilovaní jsou přesvědčeni, že jediným a nejdůležitějším předpokladem pro manželský vztah je láska. Avšak proč je tolik z lásky uzavřených manželství nešťastných? Důvodem je to, že člověk neví, co je to láska! Zamilovanost sama o sobě není láskou. Láska není ani horká krev, pocit, že se vznáším, nebo neutuchající touha. V těchto případech je milováno vlastní ego, jde hlavně o snahu uspokojit vlastní přání…“

Každý jistě bude souhlasit s tvrzením, že do manželství je třeba vstupovat z lásky. Avšak nejprve musíme rozeznat skutečnou lásku od různých povrchních pocitů. Naše pocity a prožívání sympatií nebo nesympatií se mohou každou chvíli měnit pod vlivem mnoha okolností. Mohou jako motýlek přelétávat, třeba i několikrát denně, na různé osoby kolem nás. Jsou jako vlákno pavučiny vznášející se ve větru, jako neklidná loďka zmítaná bouří. Nejsou pevným a stálým přístavem, kde by se dalo zakotvit a žít. Chvíli ten pocit máme, za chvíli ale zmizí a vystřídá ho jiný pocit, který si vyhlédne zase další osobu v našem okolí, u níž objeví něco jiného zajímavého a okouzlujícího. Ale po další chvíli také zmizí a jeho místo zaujme zase další pocit vůči další osobě a pak další… Kdo by to neznal? Desetkrát za rok (nebo u někoho desetkrát za měsíc či několikrát za den) se v nás mohou takové pocity vystřídat a proměnit. Který z těch pocitů byl ten pravý? Možná znáte lidi, kteří s nadšením vyprávějí, jak jsou každý týden zamilováni do někoho jiného. Jejich míra nadšení se zdá být pokaždé stejně velká. Kdo z jejich objektů zájmu je tedy tím pravým? Jisté je, že podle míry vzrušení, které v nás pocity zamilovanosti vyvolají, to nejsme schopni poznat. Tím opravdovým přístavem v bouři vrtošivých a nestálých pocitů je jedině pravá láska. A tím skutečným kompasem, který nás tam chce dovést, je sám Bůh. Děje se to skrze náš živý, opravdový vztah s Ním. Bůh je samozřejmě mnohem víc než jen kompas, ale přirovnání jsme použili v kontextu s uvedeným příkladem o neklidné lodi v bouři. Prosme Pána, aby nám dal poznat rozdíl mezi našimi pocity, které námi někdy dovedou pořádně zamávat, a skutečnou láskou. Tím ale nechceme říci, že pocity zamilovanosti bychom měli zavrhnout. Až najdeme toho pravého muže / tu pravou ženu od Hospodina, pocity zamilovanosti jistě budeme v našem vznikajícím vztahu a později v manželství také prožívat. Ale ani v manželství nejsou pocity zamilovanosti automatické a neprožíváme je vždy, i v manželství kolísají, někdy je cítíme a jindy ne.

Během hledání životního partnera by tedy bylo dosti hloupé myslet si, že čím silnější „pocity“ zrovna cítíme, tím spíše se bude jednat o toho pravého či pravou. Jestliže někdo vybírá jen podle pocitů či podle momentálních sympatií a domnívá se, že pravá láska do toho vztahu automaticky potom také přijde, ten se může zklamat. V určitém smyslu totiž platí, že v zamilovanosti nám nejde ani tak o druhého člověka, ale spíše o nás samotné. Při zamilovanosti milujeme hlavně své příjemné pocity, které v nás blízkost druhého (nebo jen samotné pomyšlení na něj) vyvolává.

Pokud tedy ve vztahu nebyla i pravá láska (nebo spíše pokud tam nebyla především pravá láska), časem tam možná nezůstane vůbec nic… Tím samozřejmě nechceme říci, že pro páry, které vstoupily do manželství jen na základě pocitů zamilovanosti, není žádná naděje. Až zamilovanost vyprchá a začnou mít dojem, že v jejich vztahu nezůstalo nic, mohou prosit Boha, aby proměnil jejich srdce a dal v jejich vztahu vyrůst pravé lásce. Bůh je dobrý a dává dobré dary těm, kdo ho upřímně a z celého srdce prosí. Jistě i takové páry mohou mít naději, že jejich manželství Bůh dodatečně postaví na pevný základ. Ale moudřejší je stavět na tom pevném základu už od začátku.

Láska vytrvá

Pravá láska týkající se manželství se mimo jiné dá charakterizovat jako rozhodnutí mít druhého rád, žít pro něj a také se pro něj obětovat. Je to rozhodnutí na celý život. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval. (Ef 5,25)

Je běžné a normální, že naše pocity kolísají. Jeden den mi moje manželka může připadat jako ta nejlepší na světě (a navíc mohu cítit příjemné pocity zamilovanosti), ale druhý den třeba budu mít opačný pocit. Dokonce v sobě můžu někdy objevit „pocit“, že jsem si měl vzít někoho jiného… Každý, kdo žije v manželství a je ochoten být sám k sobě upřímný, přizná, že někdy takové pocity mívá. Ale pozor! Kdo by se jimi řídil, měl by sklon to celé vzdát, tedy vdát své manželství. To by byla velká chyba. Bohužel v dnešní době mnozí lidé svá manželství snadno vzdávají. Nebojují o ně, jak by měli, ale vzdají to.

Pravá láska zdaleka není jen o příjemných pocitech. Pravá láska a manželství má v sobě velmi důležitý prvek rozhodnutí. Je to rozhodnutí mít druhého rád a mít ho rád PO CELÝ ŽIVOT. Mít ho rád nejen v příjemných a poklidných časech, kdy všechno se zdá být dokonalé a náš vztah je plný zamilovaných pocitů. Pravá láska je rozhodnutí mít druhého rád stejně tak v časech všelijakých problémů a zkoušek (které v každém vztahu někdy přicházejí), kdy se naše pocity zmítají, kolísají nahoru a dolů, kdy je nám mizerně a máme pocit, že bychom nejraději někam utekli. Právě tehdy potřebujeme víc než kdy jindy dobře vědět, že láska vytrvá! (1 Kor 13,7)

Vstup pro uživatele:

uživatelské jméno:

heslo:

» ztratil/a jste
  jméno / heslo?

» registrace nových uživatelů

Napište nám: info©noemka.com © Noemi 2025