Obzvláště v období hledání životního partnera nebývá snadné vyznat se ve svém srdci. Srdce bývá někdy vrtkavé a nestálé. Může nás překvapit (a občas nemile) tím, jaké všechny myšlenky a nápady se v něm umí vylíhnout…
Kterou cestu zvolit?
Abychom našli správný směr, nestačí jen obecně „dívat se do svého srdce“, jak bývá mnohdy chybně doporučováno. Našel bys tam totiž pokaždé něco jiného. Jednou bouři, jindy pokoj. Jednou touhu po něčem (někom), jindy touhu po něčem (někom) úplně jiném. Není to snadné, a obzvláště ne při hledání životního partnera…
Některé naše touhy jsou jen na povrchu, jiné jsou hluboko v srdci. Některé jsou jen chvilkovým pocitem, jiné jsou dlouhodobé. Některé jsou velmi silné a bouřlivé (ale stejně tak rychle mohou zase odeznít), jiné jsou trvalé a stabilní. Některé nás vedou blíž do vztahu s Kristem, jiné nás od Boha vzdalují.
Někdy dokonce můžeme ve svém srdci objevit dvě úplně protichůdné touhy. Obě tam jsou a obě jsou velmi silné, ale každá ukazuje naprosto jiným směrem. Kterou cestu pak zvolit? Čemu dát přednost? Která z nich je tou „pravou“ touhou? A je vůbec některá z nich „pravá“? Pochází některá z nich od Boha? Kterou cestu vybrat?
Touha v srdci je jedním z důležitých způsobů, jak nás Bůh vede
Bible říká, že touhy, které nám Bůh vkládá do srdce, jsou jedním z hlavních způsobů, jak nás vede. Neboť Bůh je ten, kdo ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. (Fp 2,13) Jiný překlad zní: Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Druhý překlad je méně přesný, protože navozuje dojem, že cokoliv chceme a činíme, se Bohu bude líbit. Tak to samozřejmě není. Bůh v nás sice působí CHTĚNÍ (touhu), ale je jasné, že zdaleka ne všechno chtění (ne každá touha), která se v nás objeví, pochází od něj.
Jestliže jsme znovuzrozenými Božími dětmi, můžeme mít jistotu, že Ježíš žije v nás (Tt 3,5; Jk 1,18; 1 P 1,23). Žije v našem srdci, v našem nitru skrze Ducha Svatého, kterého nám dal. On v nás působí mnohé touhy ve shodě s jeho vůlí.
Jak můžeme mít jistotu, že je to opravdu Bůh, který v nás tyto touhy působí? Stačí se jen zamyslet nad několika skutečnostmi. Například porovnat své touhy před tím, než jsme se obrátili, a poté. V mnohém se liší. Dříve jsme měli například touhu podvádět, nyní máme touhu po spravedlnosti. V našem nitru se tedy něco podstatného změnilo… Dříve jsme měli touhu uspokojovat hlavně své vlastní potřeby, dnes máme touhu přinést i druhým lidem to nejlepší od Boha, například jim říci o tom, co pro ně Ježíš udělal na kříži. Podle těchto věcí tedy poznáme, že Bůh skutečně v našem srdci udělal zásadní proměnu a změnil mnohé naše trouhy.
Boží slovo zároveň říká: Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Iz 55,8–9) Z toho můžeme pochopit, že jako lidé vidíme vždy jen malou část celé Boží mozaiky. To však stačí k tomu, abychom mohli vždy udělat další krok správným směrem. Když vykročíme, Bůh nám pak posvítí zase o kousek dál, abychom mohli udělat další krok. A potom další. To je způsob, jakým nám Hospodin svítí na cestu: vždy na další krok. Nikdy bychom tedy neměli skončit konstatováním, že Boží plány „nás tak moc převyšují, že jsou pro nás vlastně nedosažitelné“. To by byla zásadní chyba a největší omyl. Boží plán je pro každého křesťana plně dosažitelný a Bůh velmi touží po tom, aby každý ve svém životě Boží plány našel a aby je naplnil. Proto Boží Slovo mnohokrát opakuje a zdůrazňuje v tomto smyslu: Ptejte se mě a hledejte mě, praví Hospodin! Hledejte moje plány pro svůj život! Ptejte se mě, a já vám odpovím! Hledejte – a naleznete! Naleznete – a pak jděte po té cestě! A nebojte se!
Je tedy možné obstát a zvítězit nad zmatky svého vlastního srdce? Samozřejmě! Nejprve bychom si ovšem vždy měli umět připustit (a v tom je také kus pokory), že zdaleka ne všechno, co se v našem srdci kdy vylíhne, pochází od Boha. A zadruhé – pokud chceme dělat správné kroky ve svém životě, je třeba si udělat vždy čas na to, abychom zmatky svého srdce v klidu probrali a roztřídili je – spolu s Bohem na modlitbách. Tím se vyhneme mnoha nástrahám, které se nám staví do cesty, vyhneme se i mnoha chybným rozhodnutím, které bychom jinak pravděpodobně učinili.
Proměna srdce a charakteru
Bohu na nás velmi záleží a s láskou se zajímá o každou oblast našeho života. Zároveň procházíme jeho výchovou. Bible říká, že Boží výchova se nám může někdy zdát přísná, ale má pro nás veliký význam (ať už to chápeme nebo ne). Každý křesťan prochází touto „Boží školou“ – formováním Duchem Svatým. Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? … Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu otci, který dává Ducha a život? A to nás naší tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. (Žd 12,1–10) Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, … napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. (2 K 3,3) Formování Duchem Svatým je nejdůležitější způsob, který Pán používá, aby postupně proměnil naše srdce a náš charakter. On nás neustále přivádí do situací, ve kterých nás může vést k potřebným změnám v našem uvažování, postojích a motivech. … A nepřipodobňujte se tomuto světu, ale proměňte své smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, jaká je vůle Boží… (Ř 12,2)
Bůh je tím nejlepším pastýřem. On prochází společně s námi – jako náš nejbližší přítel – úplně vším, čím kdy procházíme my. Při tom nám dává prožívat svou lásku a svou blízkost. Zároveň na té cestě proměňuje náš charakter. Každý křesťan, tj. každé Boží dítě, které vydalo Pánu svůj život, prochází tímto procesem proměny. Je to dlouhodobý proces osobního poznávání Pána a přibližování se k Bohu, proces pokání a změny starých způsobů života. On z nás odstraňuje naši pýchu, sobecké ambice, závist a mnoho dalších věcí, které by bránily tomu, abychom mu mohli být blíž a stali se jeho použitelnými nástroji.
Když mne hledati budete celým svým srdcem
Abychom byli zbaveni iluzí o sobě samých a každé své hloupé pýchy, je dobré mít vždy na paměti, co Boží slovo říká o lidském srdci – o srdci takovém, jaké je samo o sobě, tedy jaké je bez Boha. Nejlstivější je srdce nade všechno, a nejpřevrácenější. Kdo mu porozumí? (Jer 17, 9)
Avšak Boží slovo zároveň říká: A hledajíce mne, naleznete mne, když mne hledati budete CELÝM SVÝM SRDCEM. (Jer 29,13)
Srdce je totiž místem, kde se střetávají oba naše vnitřní světy: náš duch a naše duše. Na jedné straně náš duch, který je čistý, znovuzrozený a milující Boha (to platí samozřejmě pouze pokud jsme Pána Ježíše opravdově přijali do svého srdce a vydali jsme mu svůj život). Znovu zrozeni jste ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky (1 P 1,23) Na druhé straně pomyslného rozcestníku uvnitř nás je naše duše, tj. mysl, pocity a emoce. A v našem srdci, které je někde uprostřed mezi duchem a duší, se to pak všechno někdy pere… Proto je třeba jít do hloubky: hluboko v srdci, celým svým srdcem – v tom bývá ten klíč! Tam Bůh v našem znovuzrozeném duchu přebývá svým Duchem Svatým a tam k nám hovoří. Ve chvílích ztišení, pokory a upřímných modliteb, kdy jsi sám s Bohem, budeš hluboko ve svém srdci nacházet čisté touhy a přání, která do tvého srdce vkládá Bůh. Je to tichý a jemný hlas, kterým Pán hovoří do našeho ducha, k našemu srdci. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6,6) Potom budeš nacházet Boží moudrost a Boží odpovědi a půjdeš po cestách (do vztahů, do služby Bohu atd.), které pro tebe Bůh připravil. Ty nejhlubší touhy v každém lidském srdci bývají hlasem Ducha Svatého. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom naplnili skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,10)
Blížit se k Bohu s čistým srdcem
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. (Mt 5,8) Kdo žije blízko Bohu, vidí Boha a zná ho. Nevidí ho očima, ale svým srdcem ano. Může odpočívat v Boží lásce a těšit se z jeho nádherné blízkosti. Ježíš v blahoslavenstvích použil termín „budou vidět Boha“. Znamená to také „budou Boha znát“ nebo „budou mu blízko“. Všechny tyto pojmy – vidět, znát a být mu blízko – vyjadřují stejnou věc: je to Ježíšovo zaslíbení, že Bohu blízcí a Bohu blízko budou ti, kdo budou mít čisté srdce. To je Boží nabídkou pro každého člověka a je to Božím plánem pro tvůj každý den. Kdo vstoupí na Hospodinovu horu? A kdo smí přebývat na jeho svatém místě? Ten, kdo je rukou nevinných a srdce čistého, kdo neobrací svou duši k marnosti a nepřisahá lstivě. Ten přijme požehnání od Hospodina a spravedlnost od Boha, své spásy. To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář, Bože Jákobův. (Ž 24,3–6)
