Do manželství vede často cesta přes přátelství. Mnozí vstupují do manželství s člověkem, se kterým se znali na přátelské rovině již delší dobu, třeba i řadu let, ačkoliv je zpočátku možná ani nenapadlo, že by zrovna tento člověk mohl být jejich budoucím životním partnerem. Když ale mají řadu společných témat a podobné plány, podobné cíle, když se mají rádi a cítí, že přátelství přerůstá v ještě bližší vztah, rozhodnou se jít životem společně.
Přátelství je zároveň jednou z nejdůležitějších charakteristik manželství: náš životní partner by měl být i naším nejlepším přítelem; samozřejmě hned vedle Pána Ježíše, který je tím nejlepším přítelem ze všech.
Vyhledávání nových kontaktů a přátelství
Předem nevíme, kde svého budoucího manžela/manželku najdeme. Nevíme, jak se to stane ani kdy se to stane. Žádní dva lidé nemají životní cestu úplně stejnou. Můžeme sice slýchat spousty zajímavých příběhů o seznámení různých dvojic, přesto náš vlastní příběh bude jistě úplně jiný a bude zcela originální.
Je tedy vhodné nezavírat si předem cestu k různým možnostem seznámení. To pro nás platí jednak v situaci, že hledáme životního partnera aktivně, například v křesťanských seznamkách, na pobytech pro nezadané apod. (viz dále), ale stejně v situaci, pokud hledáme jen pasivně, tj. nevyvíjíme žádné seznamovací aktivity, ale jen očekáváme, že nám Bůh přivede sám vhodného životního partnera do cesty. Oba přístupy – aktivní i pasivní – mohou mít své opodstatnění a své biblické zdůvodnění. Určitá zdravá míra aktivity bývá při hledání životního partnera většinou namístě, avšak záleží opravdu na tom, jak koho Bůh vede osobně. Pro každého ta cesta bude trochu jiná. Každopádně ale buďme otevřeni novým přátelstvím a třeba i neočekávaným možnostem seznámení. To vše se ale týká pochopitelně pouze seznamování s věřícími partnery, protože Boží Slovo jasně říká, že pro křesťany nepřichází v úvahu hledat životního partnera mezi nekřesťany, tj. mezi lidmi, kteří Pána Ježíše do svého života ještě nepřijali.
Ať už tedy hledáme partnera s určitou zdravou dávkou aktivity, nebo jen pasivně, měli bychom být otevřeni pro Boží jednání v našich životech. Bůh nás nezřídka a rád překvapuje tím, jakým způsobem a jakým směrem nás povede.
Jestliže cítíme, že máme ke svému hledání přistoupit aktivně, můžeme využít řady možností. Navíc je velmi dobré si uvědomit toto: praxe potvrzuje, že životního partnera často nacházíme na stejném poli služby – např. v misijní skupině, ve chválící skupině, v modlitební skupině, na misijním výjezdu nebo obecně při zapojení se do služby ve své církvi či sboru. Zapojení se do těchto aktivit nám jednak přinese tolik důležité obecenství s ostatními křesťany, jednak nám pomůže najít své místo ve službě Bohu, a navíc nám umožní i najít řadu nových přátelství; najdeme přátele a kamarády podobně zaměřené – lidi stejných hodnot a podobného směru ve službě.
Přes své nové kontakty – přes nové přátele a známé – se postupně setkáme s dalšími lidmi a dalšími skupinami křesťanů; budeme nacházet své místo v životě, budeme prohlubovat svůj vztah s Kristem a dáme mu ve svém životě takové místo, jaké si Pán Ježíš zaslouží. Postupně tak objevíme i své místo ve službě Bohu a tehdy s vděčností v srdci zjistíme, že to je přesně to, po čem naše srdce toužilo a co jsme celé roky hledali… Naše srdce bude nasyceno a naplněno v živém vztahu s Bohem. V naplňování Boží vůle si s radostí uvědomíme a pochopíme, že náš život konečně dává smysl, jaký má mít, že konečně začínáme dělat to, pro co jsme byli stvořeni.
... A potom už je pro Boha snadné přidávat nám na té cestě i všechno ostatní, co budeme potřebovat, jak sám řekl. Tedy například i životního partnera :–)
Nezůstávejme tedy ve své samotě. Pokusme se svou situaci změnit, i když to zpočátku třeba nebude snadné. Najděme si mezi křesťany dobré přátele, hledejme Boží směr a zapojme se do skupin, kde najdeme křesťany podobně zaměřené.
Křesťanské manželství = Bůh plus muž plus žena
Křesťanské manželství tvoří svazek nikoliv dvou, ale tří živých osob: Bůh, muž a žena.
Křesťanské manželství je tím trojitým provázkem, o němž kniha Kazatel říká: ... trojpramenný provázek se nesnadno přetrhne. (Kz 4,12) Je úžasné, že Stvořitel vstupuje do křesťanského manželství spolu s námi. Nejsme na to sami. Vše můžeme řešit spolu s tím, který má neomezenou moc a neomezené možnosti. On je oporou, zárukou, pomocí, silou i moudrostí. Je odpuštěním, když se vzájemně zraníme. Je smyslem, když ztrácíme smysl. Je láskou, která přichází, když naše vlastní láska vyhasla. On naplňuje naše srdce novou láskou a naplňuje jí naše manželství. Neznamená to ovšem, že by to mohlo fungovat bez našeho přičinění. Dá to práci. Avšak – nejsme na to nikdy sami.
Ani to neznamená, že by manželství muselo být snadné. Neboť žijeme ve světě poznání dobrého a zlého – život v tomto padlém světě není snadný. Zde jsme jen hosté a příchozí, jsme zde cizinci bez domovského práva, jak je psáno. A je psáno, že naším skutečným domovem je Nebe. Přesto ale máme na zemi poslání a cíl: jsou zde tisíce dalších lidí, kteří živého Boha ještě neznají. Křesťanská manželství jsou zároveň místem, odkud se Boží království může šířit dál. Neboť nejsme zde jen sami pro sebe, máme tady úkol, směr, cíl, plán a poslání…
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že hodně záleží na tom, s kým spojíme svůj život dohromady. Není to jedno! Aby naše manželství bylo dobrým týmem, aby bylo místem, kde Ježíš bude uprostřed nás a s námi – tak jako byl třeba na svatbě v Káni Galilejské, kde učinil svůj první zázrak – přesně tak chce Bůh dělat své zázraky v křesťanských manželstvích dnes. Nevěřící to uvidí a budou říkat: Ano, je tam s nimi Ježíš! Není to z nich, vždyť my je známe, jsou to obyčejní lidé…, na nich není nic speciálního, ale Bůh je tam, je u nich…, cítíme to, je to něco zvláštního… Tak budou hovořit, to budou říkat – a budou chtít toho Ježíše, zachraňujícího, milujícího a činícího zázraky, budou toužit mít Boha i ve svém životě.
Upřímnost a otevřenost ve vztazích
Setkání s novým člověkem nám vždy přinese určité obohacení, nebo alespoň novou zkušenost při hledání, a to i v případě, že to nepovede ke vzniku bližšího vztahu. V době hledání je vhodné udržovat přátelství s více lidmi, kteří by přicházeli v úvahu jako naši potenciální partneři. (Tím ale v žádném případě nemyslíme chození s více lidmi najednou! Mluvíme zde pouze o kamarádské rovině.) Díky rozvíjení našich přátelství můžeme postupně zjistit, s kým bychom se k sobě hodili, a s kým ne.
Někdy může být už při první schůzce jasné, že by tento vztah nepřicházel v úvahu. Zde je však třeba být opatrný: na poznání druhého obvykle totiž potřebujeme více času. Proto pokud nás někdo na první schůzce nějak zvlášť nezaujal, neznamená to ještě, že by to pro nás nemohl být vhodný partner. Bývá vhodné setkat se s dotyčným vícekrát. Avšak pokud je nám jasné, že vztah nepřichází v úvahu, měli bychom to druhému popravdě sdělit, aby se na nás nevázal.
Odmítnout ty nepravé, ale neodmítnout pravé
Ve fázi hledání je odmítnutí většiny potenciálních partnerů nutností. Protože neodmítneme-li ty nepravé, nemůžeme se později setkat ani s tím pravým / pravou.
Na druhou stranu je třeba dávat pozor, abychom neodmítali toho pravého. Často nám naše vysněné představy o budoucím partnerovi brání přijmout někoho skutečného, kdo by pro nás mohl být vhodným partnerem. Co tedy dělat, když dotyčný některým našim představám neodpovídá? To je dosti složitá otázka a neexistuje ani jednoznačná odpověď. Měli bychom si předně ujasnit, co pro nás naše představy o partnerovi znamenají. Jak moc jsou pro nás důležité? Obejdeme se bez nich? Které změníme, a které změnit neumíme? Pokud se nám podaří některé představy odbourat, můžeme najednou zjistit, že máme vedle sebe člověka, se kterým si jinak výborně rozumíme a kterého jsme vlastně dlouho hledali – přestože některým našim původním snům neodpovídá. Zjistíme ale, že staré sny pro nás už nejsou tak podstatné a že řada z nich byla zcela malicherných nebo dokonce hloupých; divíme se, jak jsme jim mohli přikládat takovou váhu... A naopak býváme mile překvapeni a obohaceni spoustou nových a příjemných skutečností, které u druhého začínáme objevovat. Pokud bychom bývali lpěli na svých představách, nic z toho bychom teď neměli a sami sobě bychom tím vlastně bránili v objevení dotyčného (možná budoucího životního partnera).
V období hledání je běžné, že zažíváme opakovaná zklamání z nevydařených vztahů nebo z odmítnutí. Avšak i zklamání, rozchody a další bolestivé zkušenosti k hledání patří a nelze se jim zcela vyhnout; také díky takovým zkušenostem vnitřně dozráváme a stáváme se schopnými jednoho dne vytvořit naplněný partnerský vztah v manželství.
Sex patří až do manželství
Tato informace by měla být pro křesťany samozřejmostí. Ale často tomu tak bohužel není...
Boží slovo jednoznačně a na mnoha místech říká, že sex patří výhradně do manželství. Je jedním z Božích darů daných manželům. Naproti tomu předmanželský sex je v Božím slově označován pojmem smilstvo a patří mezi závažné hříchy.
Dnešní společnost tyto Boží pravdy bohužel – ke své velké škodě – nerespektuje. Jestliže je ale budeme respektovat my křesťané, přinese nám to mnoho požehnání. Bůh nedává svá nařízení nadarmo ani proto, aby nám nějak škodil, ale naopak proto, že nám chce jimi projevit svou lásku a dobrotu. Někteří lidé chybně chápou Boží nařízení jako újmu, jako by je Bůh chtěl o něco obrat. Ale je to přesně naopak.
Tisíce křesťanů se přesvědčují, jak veliké požehnání přináší, když oba vstupují do manželství čistí, bez předchozích sexuálních zkušeností. A naopak mnozí se přesvědčují, kolik komplikací a vzájemného zraňování přináší, když jeden nebo oba tyto skutečnosti v době před manželstvím nerespektovali. Bůh odpouští hříchy, přesto si mnohdy s sebou neseme určité následky svých hříchů a toho nás Bůh chce uchránit.
Modlitební podpora
V období hledání životního partnera (a nejen v tom období) každý potřebuje mít kolem sebe věřící přátele, kterým důvěřujeme a s nimiž je schopen upřímně a otevřeně mluvit o všem, co se ho týká – o celém svém životě, o svých problémech a hledáních, i o hledání partnera.
S takovými lidmi, kterým důvěřujeme – a kteří jsou zároveň modlitebníky, nejen posluchači – můžeme řešit situace, s nimiž si nevíme rady. Můžeme jim otevřít své srdce a svěřit se. Společně pak přicházíme v modlitbách k Bohu a zveme ho do situací, kterými procházíme.
Předem se ujistěme, že jsou to lidé, jejichž vztah s Bohem je opravdový a jejichž modlitby tedy budou mít pro nás skutečný význam. V ideálním případě by to mělo být tak, že i naše modlitby a naše modlitební podpora bude mít význam pro ně. Také se ujistěme, že jsou to lidé, kteří naše záležitosti neroztroubí všude kolem. Pokud máme kolem sebe takové modlitební přátele, v době hledání životního partnera nám budou velkou pomocí a naše hledání bude o mnoho snazší!
