A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: Nebojte se. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.
Ježíš se zjevil jedenácti učedníkům. Káral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim: Jděte do celého světa a zvěstujte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen. A řekl jim: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.
Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali evangelium, Pán pracoval s nimi a jejich slova potvrzoval znameními, která je doprovázela.
(Mt 28, Mk 16, Lk 24, zkráceno)
Nacházíme se v této duchovní bitvě, která je více než dramatická. Není to bitva, která by ovlivnila životy jen zde na zemi. Jde o bitvu, která má trvalé důsledky pro věčný život. Rozhoduje se v ní totiž o věčné spáse či věčném odsouzení milionů a miliard lidských bytostí…
Většina lidí tu bitvu nevidí nebo nechce vidět. Žijí jen pro pozemský život, jen pro těch pár roků nebo pár desítek let tady na zemi. Avšak pozemský čas velmi rychle uteče. Naše pozemské dny – říká Bible – jsou jen jako pára, která se rychle rozplyne, jako polní tráva, která usychá. Ve srovnání s věčným životem jsou naše pozemské dny jenom jako kapka v moři, jen jako pouhá tisícina vteřiny oproti tisícům a milionům let… Ježíš nám ale přišel daroval ničím neohraničený a úžasný, nádherný věčný život v Nebi! Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. (1. Kor 2,9)
Bůh se samozřejmě stará i o náš pozemský život. (To je nutné podotknout, aby nevznikla mýlka, že Bohu záleží jen na tom, abychom se dostali do Nebe, a na našem pozemském životě že mu nezáleží.) Bůh nás miluje a stará se o každou část našeho pozemského života. Přesto jeho hlavní prioritou je Nebe. Vždyť dávalo by nějaký smysl, kdybychom prožili sice krásný život na zemi, pak ale navěky skončili odloučeni od Boha na místě věčného trápení? Proto Ježíš tak často hovořil o těchto prioritách. Jeho prioritou číslo jedna je Nebe. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16) Ježíš na kříži zlomil moc ďábla a zlomil moc smrti. Nad námi už smrt nevládne, protože on nám přišel dát věčný život v Nebi. To se týká každého, kdo v Něj věří.
Když tedy mluvíme o službě, kterou my křesťané máme vykonat, na prvním místě jde právě o tohle: celému světu, každému člověku zvěstovat tu nejlepší zprávu. Zprávu o tom, že Ježíš vstal z mrtvých; o tom, že je Bůh a je věčný život v Nebi. To je ta nejlepší nabídka za všech, nabídka pro každého. Mnozí křesťané si lámou hlavu s tím, co by pro Ježíše mohli vykonat. Vymýšlejí všelijaké akce a projekty, zakládají další a další organizace… To sice může být dobré a užitečné, ale hlavní práce křesťanů je už dána tím, co Ježíš řekl a co nás poslal vykonat: Zvěstujte evangelium všemu stvoření… Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen… Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů…
Když dáme svůj život Bohu k dispozici a budeme to myslet opravdově, můžeme si být jisti, že nás použije. „Ježíši, tady jsem, použij si mě. Ukaž mi, jaké máš plány s mým životem. Jak ti mohu být užitečný?“ Bůh takové modlitby velmi rád vyslýchá. Ježíš řekl: Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude země osolena? Vy jste světlo světa. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdávali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,13–16)
Zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný. (Mk 4,8) Náš život každopádně vydá nějaký užitek – buď dobrý, či špatný. Můžeme si být jisti, že Bohu nakonec přineseme výsledek svého pozemského života. Každý člověk nakonec předstoupí před Boha a tam bude odkryto a sečteno vše, co kdy udělal. Jaký bude výsledek tvého života? Jakou úrodu vydá tvé zrníčko? Přineseš Bohu jen dvě či tři další zrnka? To je na tobě. Můžeš mu přinést třicetinásobný, stonásobný nebo třeba i mnohem vyšší užitek. Dovolíš Bohu, aby si tě použil a aby přišla skrze tebe veliká úroda?
A za všechny Ježíš zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a vstal. (2 K 5,15). Pokud žijeme jen pro sebe, náš život nemá z věčného hlediska valný smysl. Ale když dáme život k dispozici Bohu a necháme se jím používat pro jeho záměry, je to ta nejlepší investice ze všech.
Jak najít Boží vůli pro svůj život? A jakým způsobem mohu začít Bohu sloužit? Když budeš trávit s Bohem dost času, postupně budeš Boha dobře znát. Poznáš, co ti říká, pochopíš, co od tebe očekává. Já jsem dobrý pastýř – znám své ovce a ony znají mne. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, a následují mne. (J 10,4 a 27). Bůh ti bude pokládat na srdce své plány a záměry. Ukáže ti cestu, kterou připravil.
Zde je třeba dodat zajímavou věc související s tématem seznamování. Něco, co se potvrdilo už v životech tisíců a milionů křesťanů po celém světě. Mnozí totiž našli svého životního partnera právě na cestě služby Bohu. Tehdy, když se rozhodli nežít jen pro sebe, ale dát svůj život Bohu k dispozici. Tím je potvrzeno Boží slovo, které říká: Hledejte přede vším Boží království a jeho spravedlnost, a Bůh vám bude přidávat i vše ostatní. (Mt 6,33). Bůh přidává vše, co potřebujeme k životu. To jistě neznamená, že by nám dával hned všechno, na co si vzpomeneme a co si usmyslíme. Ale dává nám to, co potřebujeme. Z praxe je zřejmé, že pro většinu křesťanů se v té množině „vše ostatní“ nachází i budoucí manžel či manželka.
