„Bůh miluje každého člověka“ – tento výrok mnozí berou jako frázi. Ve skutečnosti je to ta nejzákladnější a nejdůležitější realita života.
Když je to tak reálné, co tedy brání tomu, aby to všichni prožívali ve svých životech?
Důvod je ten, že vztah s Bohem se neděje automaticky. Nejsme naprogramované stroje. Bůh nám dal svobodnou vůli. Takže ty sám rozhodneš, jestli se to u tebe bude, nebo nebude dít. Jestli se to stane, nebo nestane realitou tvého života. Boží lásku totiž začneme pociťovat a prožívat až tehdy, když Bohu jeho lásku opětujeme; když Boha přestaneme odmítat a odpovíme na jeho zavolání. To znamená když s ním začneme komunikovat. Tím s ním navážeme živý vztah. Zcela jednoduše – pozveme Pána Ježíše do svého srdce a učiníme pokání ze špatných a zlých věcí, tj. z hříchů, které jsme kdy činili.
Když to uděláme opravdově a z celého srdce, stane se v našem srdci něco převratného: stane se to, co Ježíš slíbil – prožijeme znovuzrození z Ducha Svatého.
Tím se v našem nitru něco zásadního změní. Pochopíme a vnitřně prožijeme, jaká je Boží láska k nám. A pak rychle začneme objevovat Boží plány pro svůj život. Náš život začne nabírat nový a nečekaný kurz, zcela nový směr, který mu dává sám Stvořitel. Najednou už nejsme sami, ale Bůh je s námi! Ježíš je v našem srdci! Hříchy nám byly odpuštěny! Začneme prožívat ve svém srdci Boží lásku, která k nám přichází z Nebe, od Něj. Pochopíme, že tady nejsme náhodou – Bůh nás stvořil a povolal k životu; dříve jsme byli mrtví ve svém hříchu a v marném pachtění, ale Ježíš přišel a dal našemu životu smysl.
Vždyť Ježíš řekl: Musíte se znovuzrodit z Ducha Svatého – bez toho není možné být součástí Božího království – a my pak začneme prožívat, jak Duch Svatý opravdu přichází, cítíme jeho dotyk a jeho přítomnost – to sám všemohoucí Bůh k nám přichází, je s námi a začíná bydlet v našem srdci. Ve skutečnosti ještě dříve, než jsme se vůbec na tuto zem narodili, On měl plán s naším životem. Jednoho dne pak dal do našeho srdce touhu ho hledat; a pak jsme přijali jeho nabídku, volali jsme k němu a on se nám dal poznat. Tím naše cesta s živým Bohem začíná.
Jenom živý vztah s živým Ježíšem dává životu skutečný smysl, protože jenom jeho láska umí opravdově nasytit naše srdce. Jaký je vlastně Bůh? Má mnoho vlastností, ale jedna z nich převyšuje všechny ostatní: BŮH JE LÁSKA (1 J 4,8) On sám je jediným skutečným zdrojem vnitřního uspokojení a naplnění, po kterém v hloubi srdce touží každý člověk. Lidé, kteří Boha odmítají, tohle neradi slyší a neradi to přiznávají; namítnou, že je uspokojují zcela jiné věci než vztah s Bohem. Pokud jsou ale sami k sobě upřímní, přiznají, že ve svém srdci často prožívají skličující a deptající prázdnotu. A pozor: jedině sám Bůh umí tohle prázdné místo v lidském srdci naplnit. Chce je naplnit svou úžasnou láskou a nádhernou blízkostí. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. (1 J 4,9) Tuhle pozvánku do vztahu s Ním dává Bůh každému a každý to může zdarma dostat. Ten, kdo jeho pozvání přijme, tomu to Bůh dá.
Jenom sám Bůh umí opravdově nasytit naše srdce. To je potřeba připomenout mimo jiné i v souvislosti s tématem seznamování. Mnozí totiž očekávají, že až když se seznámí, jejich život dostane pravý smysl. Někteří dokonce očekávají, že životní partner se pro ně stane hlavním zdrojem štěstí. S takovým očekáváním pak mohou být zklamáni. Pro svého budoucího manžela/manželku jistě budeme velmi blízkou osobou, budeme mu/jí oporou a pomocí, budeme potěšením a stejně tak on/ona pro nás. Ale přesto tím hlavním zdrojem lásky a tou nejbližší osobou pro nás vždy bude sám Bůh, a tak to má být a jinak to ani nejde. Neboť tak jsme byli stvořeni. Člověk je stvořen a povolán přede vším ostatním do živého vztahu se svým Stvořitelem – s živým Bohem. Do vztahu od srdce k srdci. Bible říká, že je mnoho povolaných, ale zdaleka ne všichni na Boží volání odpověděli. Přesto Ježíš dál čeká u dveří každého lidského srdce a říká: Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,20)
Ač se to někdy nezdá, Bůh má všechno ve své moci. Neztrácí přehled v žádné situaci. Ježíš o tom mluvil například takto: Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ano i vlasy na vaší hlavě jsou všechny sečteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. (Lk 12,6–7) Nemusíš se bát. Bůh neztrácí kontrolu nad situací. To platí i o situaci, ve které se právě nacházíš, bez ohledu na to, jak složitá nebo bezvýchodná ti může připadat. Bůh je schopen dát řešení do JAKÉKOLIV situace. Budeš mu tedy důvěřovat? Budeš k němu volat? Na té cestě, když jdeme s ním, Bůh samozřejmě počítá i s naší nedokonalostí a slabostí. Proto nás vede (jestliže jsme ochotni nechat se jím vést) postupně a krok za krokem, každý den, tak jako pastýř vede své ovce. On nás vede s láskou a trpělivostí rodiče pečujícího o své milované dítě. Proto v každé chvíli, třeba právě teď, můžeš přijít k Bohu s plnou důvěrou v modlitbách, tj. v rozhovoru s ním. Můžeš žít každý den v Boží blízkosti a každým dnem ho můžeš poznávat víc.
Bůh touží po vztahu lásky s každým člověkem. Skrze Ježíše Krista a díky jeho oběti na kříži máme cestu k Bohu Otci otevřenou dokořán, cestu k našemu milujícímu Nebeskému Tatínkovi. Přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! (Ř 8,15) Oslovení „Abba, Otče“ vlastně znamená „Náš Nebeský Tatínku“. Jeho plány pro náš život jsou vždy plné naděje, bez ohledu na to, čím vším jsme si prošli, jaké jsou naše životní okolnosti nebo jak se zrovna cítíme. Jestli ho budeš žádat a důvěřovat mu, on může proměnit i tu nejtěžší situaci v požehnání.
Ale co když jsme se Bohu sami vzdálili? Dříve jsme prožívali jeho blízkost, ale různá životní trápení a mnohé starosti nás od něj odvedly tak daleko…, cítíme se teď bídně a máme pocit, jako by nás Bůh opustil. Drahý příteli, pak je čas na návrat! Vrať se k Bohu celým svým srdcem, protože on je Otec, který tě nepřestal milovat. Čeká na nás, když jsme se vzdálili jako marnotratný syn, on vyhlíží náš návrat. Ježíš o tom říká v podobenství: Protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit. (L 15,24). I když se mu někdy vzdalujeme, Bůh zůstává věrný. S otevřenou náručí vyhlíží, až se k němu v pokání vrátíme. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže však doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1 J 1,7–9).
