Ahoj Honzo a spol.,
úvodem dopisu chci poděkovat za krásný pobyt na Travné a za všechnu námahu a oběť, kterou tento pobyt stál.
Myslím, že každý, kdo byl trochu vnímavý, mohl cítit, jak z nebe padá déšť milostí a že jsme byli Bohem úžasně obdarováváni. A snad je to také proto, že po stránce materiální se mnozí museli uskrovnit a vzdát se svého pohodlí. A Bůh pak mohl o to víc nadělovat duším.
Mně osobně asi nejvíc oslovila věta jednoho z přednášejících hostů, že svou budoucnost najdeme ve svém srdci. A tak se máme často dívat do svého srdce a ptát se, po čem touží. Ta nejhlubší touha v každém lidském srdci je hlas Ducha Svatého. A Bůh netouží po ničem víc, než nám tuto touhu splnit (Žalm 21,3; Žalm 20,5).
A má zkušenost je, že Bůh nás nešetří - často nám vloží do srdce takové věci, že to je pěkný "fičák". Ale to je tím, že Jeho myšlenky a plány nás tolik převyšují. "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Iz 55,8-9). Jediný způsob, jak to ustát, je pevná důvěra: ON PRO NÁS CHCE TO, CO JE PRO NÁS NEJLEPŠÍ (i když to často nechápeme zdráháme se) PROTOŽE NÁS OSOBNĚ MILUJE.
Takže s tím naším srdcem to není tak snadné… Písmo říká, že nejpřevrácenější ze všeho je lidské srdce. "Nejlstivější je srdce nade všechno, a nejpřevrácenější. Kdo porozumí jemu?" (Jer 17, 9). O dvanáct kapitol dále Bůh pokračuje v rozhovoru s Jeremiášem a říká: "A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým" (Jer 29,13). Vidíte - není to tak snadné – protože platí obojí. Jednou je srdce nejpřevrácenější a podruhé právě na dně svého srdce uvidíš Boží pravdu a Boží touhy pro svůj život.
Až na dně srdce. V tom je ten klíč. Tam, kde přebývá náš znovuzrozený duch a kam nám Bůh dává svého Ducha Svatého, tam hledejme. "Znovu zrozeni jste ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky" (1. Petr 1,23).
Srdce je místem, kde se střetávají oba naše vnitřní světy, náš duch a naše duše. Náš duch je čistý, znovuzrozený, milující Boha. Ale naše duše - to je náš myšlenkový svět, naše pocity, různé a mnohdy vrtkavé emoce, touhy, nálady. V našem srdci se to pak častokrát všechno pere: někdy vítězí to, jindy to. Když vítězí to, co připravil Pán, náš duch se spolu s Duchem Svatým raduje v Boží pravdě a Jeho lásce, a to i když je situace jakkoliv složitá.
Jindy ale v našem srdci vítězí naše sobectví a převrácené touhy - sice nám pak také připadá, že nám to přináší radost, dokonce euforii - ale není v tom již Boží pravda, Boží láska, pokora, čistota, Jeho moudrost. "Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky" (Jakub 3,17).
Ach - jak jen to rozpoznat? Které touhy vkládá Pán do našeho srdce a které jsou jen z naší vlastní duše, z našeho oklamatelného srdce? Proto nestačí se jen obecně „dívat do svého srdce“ - našel bys tam pokaždé něco jiného. Jednou pokoj, jindy nepokoj. Jednou radost, podruhé žal. Jednou touhu po něčem (někom), podruhé touhu po něčem (někom) úplně jiném. (Jak vidíte, je to velmi ošidné – a zvláště pro nás, kdo jsme v situaci, že bychom rádi našli partnera, kterého pro náš život připravil Pán…)
Naše srdce je vrtkavé a oklamatelné - proto je třeba jít do hloubky, až na dno srdce, až do míst, kde Bůh v našem znovuzrozeném duchu přebývá svým Duchem Svatým - a tam se zrcadlí i Boží pravda, tam, hluboko do našeho srdce Bůh promlouvá. Až tam najdeš čistou touhu a čistá přání, která do tvého srdce zasadil Pán - čisté touhy bez poskvrn a nečistot tohoto světa. Jen když budeš mít hluboký osobní vztah s Pánem Ježíšem, budeš schopen spolehlivě roztřídit zmatky ve svém srdci a jít pak po cestách, které pro tebe připravil On.
S přáním Boží blízkosti do všech dnů
X.Y.
