Logo banner
Největší bláznovství je odmítnout Nebe



Cesta

Možná sis přál/a (a je to vlastně přirozené), aby tvůj život se ubíral snadnou a příjemnou cestou. Ale pokud ses opravdu rozhodl/a být učedníkem Ježíše Krista, je třeba vědět, že ta cesta nebude pokaždé jen příjemná a snadná. Proto možná zjišťuješ, že jsou před tebou všelijaké překážky, se kterými jsi nepočítal/a a které budeš muset překonat. Možná se ti staví do cesty různí „obři“, „Goliášové“, se kterými budeš muset bojovat a zvítězit nad nimi. Navíc je třeba vědět, že široká je cesta, která vede do záhuby, ale Boží cesta je úzká; to má různé významy, ale když jsme křesťané, vždy to pro nás v určitém smyslu bude platit. Neboť Bůh nás nevede po širokých cestách tohoto světa, ale svou úzkou (a někdy nesnadnou) cestou. Ta cesta je totiž mnohem lepší.

Ode všech cest světa se ta Boží cesta liší v jedné v podstatné věci: právě na té cestě je s námi Ježíš. Je s námi jeho blízkost, jeho láska a jeho moc. Na té cestě nás Bůh NASYCUJE SEBOU SAMÝM. On sám je tím CHLEBEM ŽIVOTA, který jediný umí nasytit naše srdce. Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá. (Sof 3,17). Jiný překlad téhož zní: Upokojí nás svou láskou. To je velmi krásně řečeno a přesně to vyjadřuje, jaký je Bůh.


On dává víc, než jsme žádali

Bůh dává VÍC, NEŽ JSME ŽÁDALI. To si ale často uvědomíme až při pohledu zpět, když ujdeme kus cesty a ohlédneme se. S vděčností vidíme, co všechno jsme prožili a co všechno jsme dostali. A je zajímavé, že za to, co bylo těžké, dokonce i za všechny boje a zápasy, které jsme museli absolvovat, býváme nakonec vděčnější než za to, co bylo snadné. To proto, že pochopíme, že zkoušky a těžká období nás přiblížily k živému Bohu víc než co jiného.


Víc než jen pozemské štěstí

Bohu jde totiž O NĚCO VÍC než jen o naše pozemské štěstí. Přesněji řečeno: on nám chce dát víc (dokonce i toho pozemského štěstí), než jsme si naplánovali a vysnili, ale někdy to může být trochu jinak a trochu jiné, než jsme čekali. Bůh nás vede tak, že při tom zohledňuje CELÝ NÁŠ ŽIVOT. Nejen to, co si myslíme, že by pro nás asi bylo dobré hned teď, ale co pro nás bude dobré i zítra, za rok nebo třeba za dvacet let.

Proto je třeba odvážně vykročit do nových věcí, do kterých nás vede Bůh. Nebojme se jít do nesnadných věcí a ujmout se třeba i velmi těžkých úkolů, ke kterým nás Bůh povolává. Život učedníka Ježíše Krista je životem víry, odvahy a statečnosti.


Náš život nikdy neskončí

NÁŠ ŽIVOT NIKDY NESKONČÍ. Tento výrok někomu možná připadá až příliš odvážný, ale přitom je to samotný základ všech základů: Ježíš nám dal život VĚČNÝ a On své sliby plní. Je to ta největší jistota ze všech.

Tak jako Bůh sám je věčný, tak i nám dal nikdy nekončící věčný život. Jinými slovy: Bůh se rozhodl PODĚLIT SE S NÁMI O SVOU VĚČNOST. Pozval nás do své věčnosti – do NIKDY NEKONČÍCÍHO ŽIVOTA V NEBI. A my jsme jeho pozvání samozřejmě přijali.


Největší bláznovství je odmítnout Nebe

Představme si člověka, kterému je nabídnuto, že může žít NAVŽDY, NAPOŘÁD, NA TOM NEJLEPŠÍM MÍSTĚ, KTERÉ EXISTUJE. Na místě, kde je ŽIVOT STOKRÁT LEPŠÍ než jsou nejlepší prožitky, které je možné zakusit tady na Zemi. A představme si, že ten člověk to odmítne. Řekne, že o to nestojí, že to nechce… Znáte většího blázna? Neexistuje nic hloupějšího a bláznivějšího než odmítnout úžasný, nádherný, věčný život v Nebi.


Bůh je zdrojem vnitřního štěstí již zde na Zemi

Bůh vidí dopředu CELÝ NÁŠ ŽIVOT: OD PRVNÍHO AŽ DO POSLEDNÍHO DNE, A JEŠTĚ MNOHEM DÁL – NA VĚČNOST. Byli jsme stvořeni jako věčné bytosti a navždy budeme žít společně s Bohem v Nebi – na tom nejlepším místě, se kterým se nic pozemského ani zdaleka nemůže srovnávat. Jeho plány pro nás jsou dobré a On je zdrojem vnitřního štěstí již zde na zemi – takového druhu vnitřního uspokojení, které bez Boha nelze najít nikde jinde a v ničem jiném.


Zkusme to vyprávět nevěřícím

A tak zkusme o těchto věcech – o Boží lásce, o povolání být učedníkem Ježíše Krista, o úžasném Nebi – vyprávět nevěřícím.

Lidem, kteří odmítají Boha, jsme my křesťané (zatím) většinou k smíchu. Ale to nevadí… Víte, co je osvobozující? My se nemusíme snažit před nevěřícími hrát nějaké divadlo nebo na ně udělat nějaký zvláštní dojem. Nemusíme se snažit dělat ze sebe něco, co nejsme, abychom pro ně byli jakoby „více přijatelní“. My je totiž nespasíme – spasit je může jen Ježíš. My sami jim Nebe nedáme – ale zveme je do Božího Nebe. To Ježíš je chce zachránit, ne my. Nezveme je k sobě, ale K NĚMU. My jim neumíme dát odpuštění hříchů, ale Ježíš ano. On dává Nebe. On dává odpuštění. On vysvobozuje. On uzdravuje. On dává spasení a věčný život.

A tak je zbytečné snažit se zalíbit tomuto světu. Pro svět – pro nevěřící lidi – vždycky budeme jiní, než by si oni představovali. Vždycky si najdou něco, co jim na nás bude vadit. To ale nevadí…

Navíc si musíme uvědomit, že nevěřící lidé ve srovnání s křesťany nemají vlastně vůbec nic. Jejich nadějí je jenom těch několik pozemských roků (nebo několik desítek let), které jsou ještě před nimi – a pak přijde konec, smrt a temnota. Nevěřící lidé se křesťanům dnes smějí (někteří si dokonce myslí, že křesťané jsou něco jako „lidé druhé kategorie“), pravda je ale úplně jiná. Vlastně bychom se my mohli smát jim; máme totiž něco nesrovnatelně lepšího. Ale nebudeme se jim smát, spíše budeme nad nimi plakat… Neboť jejich perspektiva, jestli nepřijmou Ježíše, je velice tragická a temná.

Bůh to ovšem chce změnit a přeje si, aby Ježíše neodmítli. Chce, aby i oni šli na to úžasné místo navěky. Proto je pozvěme k Ježíšovi. On je chce zachránit! Pokud jim nedáme Ježíše, jejich život nakonec skončí tragicky.


Pozemský život: jen krátká předehra před hlavním dějstvím

Boží definice pozemského života je v určitém smyslu zhruba taková: Je to jenom začátek, jen malý předkrm před hlavní Královskou hostinou. Je to jen krátký předfilm před hlavním nádherným filmem. Jen kratičká předehra před hlavním dějstvím.

Přesto je v jedné podstatné věci ta předehra důležitá: během ní totiž rozhodneš ty sám, KDE STRÁVÍŠ SVOU VĚČNOST. A tak neudělej tu největší chybu ze všech. Navěky bys toho litoval. Největším bláznovstvím je odmítnout Ježíše a odmítnout Nebe.


Pozvěme každého

Až lidem, kteří dnes Boha odmítají, tyto věci dojdou a Bůh se jich v srdci dotkne svou láskou a mocí, nikdy už nepřestanou toužit po živém Bohu. Budou chtít prožívat jeho blízkost neustále. Směle jim tedy zvěstujme to, co pro ně Bůh připravil – NIKDY NEKONČÍCÍ A ÚŽASNÝ ŽIVOT V NEBI! Pokud jim to zatajíš, možná o to přijdou. A to by byla veliká škoda.



T. Z.