Logo banner
Osm vodítek k následování



Věnoval jsi pečlivou pozornost základním postojům, které ti umožní vybudovat úspěšné manželství? Jestliže ano, je teď namístě, abys pro sebe uvažoval o druhu skutků, které potřebuješ vykonávat v každodenním životě, tak abys nalezl a následoval cestu k manželství, po němž toužíš. Tato kapitola podává seznam osmi takových skutků, které jsou všechny založeny na Písmu.

Avšak dříve než si o nich začneme číst, potřebujeme porozumět, že nejsou zamýšlené jako soubor pevných a fixních přikázání. Úspěchu není v křesťanově životě dosahováno pouze činěním a dodržováním přikázání. Naopak. Lidé žijící tím způsobem obvykle zažívají zklamání a frustraci a výsledkem je, že nechápou rozdíl mezi zákonem a milostí.

Zákon působí skrze soubor vnějších přikázání vyrytých na kamenných deskách. Milost působí skrze zákon napsaný Duchem Svatým v lidském srdci. Pouze Duch Svatý, který je též nazván „prst Boží“, může dosáhnout do všech zákoutí lidského srdce a napsat tam zákon života. Bez Ducha Svatého nemůže milost působit a křesťanství se stává pouhým systémem morálky, který je příliš vysoký, než aby ho jakákoli lidská bytost vlastním úsilím mohla dosáhnout.

Vzpomínám na dům v Ramalláhu, kde jsme s Lydií žili po svatbě. V rohu obývacího pokoje stála v květináči popínavá rostlina s jemnými hladkými listy. Arabsky se nazývá dahabíya, tj. drahocenná. Během let obrostla celou zeď v rohu, kde byla postavena, a rozrostla se dál pod stropem až k protějšímu rohu místnosti. Lydie její růst usměrňovala velmi prostým způsobem: na místech, kde chtěla, aby se rostlina rozrostla, nejprve na stěně a pak napříč stropem zatloukala malé hřebíčky, jejichž hlavičky kousek vyčnívaly. Jakýmsi instinktem vloženým Stvořitelem rostlina dosahovala svými výhonky ke každému dalšímu hřebíku, ovinula se kolem něj a dál pokračovala v růstu k hřebíku následujícímu. Zatlučené hřebíky tak předurčovaly cestu růstu rostliny jak vzhůru, tak kupředu.

Byl bych rád, abys vyučování této kapitoly užíval krok za krokem, postupně, podobně jako rostlina používala hřebíky na stěně a stropu. Nedívej se na ně jako na pravidla, ale jako na vodítka. Skrze působení a moc Ducha Svatého dorosteš ke každému následujícímu vodítku. Uplatňuj je ve svém každodenním životě, až si je pevně osvojíš. Pak dosahuj k dalším následujícím vodítkům. A měj na mysli, že to bude vyžadovat i mnoho vytrvalých modliteb.

V Kazateli 12,11 používá Šalomoun podobný obraz o vyučování určeném Božímu lidu: Slova moudrých jsou jako bodce, jsou jako hřeby zatlučené do sbírky; byla vyslovena jedním pastýřem.

Když budeš zkoumat tato vodítka, pohlížej na ně také tak – jako na tyto bodce (hřebíky), aby tě pobízely ve tvém křesťanském životě, jako na hřebíky zatlučené na stěně, kterých můžeš dosahovat a držet se jich výhonky své víry. Také pamatuj, že jsou všechna vydaná jedním Pastýřem, Pánem Ježíšem Kristem. Pastýřem tvé duše, který tě miluje a určil plné zaopatření pro tvůj život.


Vodítko č. 1


Tvé slovo je lampou mým nohám a světlem mé stezce. (Ž 119,105)
David zde popisuje, jak můžeme pro sebe nalézt Boží cestu životem. Světlo, které potřebujeme, je poskytováno Božím slovem. Dokud jsme tomuto Slovu poslušni v každé situaci, nikdy z Bohem určené cesty nesejdeme (nezbloudíme). Nemusíme být schopni vidět, kudy nás cesta vede, avšak můžeme si být jisti, že Bůh nás v pravém čase přivede k naplnění jeho plánů s naším životem. Jak jsem kdesi jinde napsal: „Přijde období, kdy svět kolem nás bude v naprosté tmě. Nebudeme schopni vidět více než několik kroků v každém směru. Před námi mohou být neřešitelné problémy. Za rohem mohou číhat nebezpečí. Avšak uprostřed toho všeho máme ujištění – budeme-li upřímně poslouchat Boží slovo, jak je nám zjevováno v jakékoliv situaci, kterou procházíme – že nikdy nebudeme chodit ve tmě a nevkročíme na žádné zrádné místo, kde bychom upadli do bezpráví čí zhouby.

Toto ujištění se však vztahuje pouze pro jednu určitou oblast: na místo, kam máme učinit další krok. Bůh nám neslíbil, že uvidíme dále než jeden krok kupředu. Kromě toho nemáme žádný způsob, jak poznat, co náš čeká později – avšak to není naše věc. Vše, co od nás Bůh požaduje, je učinit další krok v prosté poslušnosti jeho Slova.

„Největší nebezpečí, které na nás číhá, je to, že se budeme snažit dívat příliš daleko před sebe, do tmy. Když bychom to dělali, mohli bychom minout místo našeho nejbližšího dalšího kroku, který je pro nás v tu chvíli jedinou osvětlenou oblastí.“ (citace z knihy Akordy z Davidovy harfy, 1983)

Nakonec zbývá ujistit: poslušnost Božího slova tě bude držet na cestě, která vede k manželství, které pro tebe Bůh naplánoval.


Vodítko č. 2


Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou… (1 J 1,7)

Toto vodítko přirozeně následuje po tom předcházejícím, které pojednává o chození ve světle Božího slova. Pojednává tedy o důsledku chození ve světle: „Máme společenství jeden s druhým.“ Poslušnost Božího slova samozřejmě křesťany spojuje a činí je schopnými mít vztahy s druhými.

Opak je též pravdou: křesťané, kteří nemají společenství s ostatními křesťany, nechodí ve světle. Ve svých životech mají nějakou oblast, v níž nejsou poslušni Božímu slovu. Jedinými výjimkami mohou být křesťané, kteří jsou od obecenství s ostatními odříznuti okolnostmi, které nemohou ovlivnit. To se například dělo v mém případě po dlouhé měsíce v severoafrických pustinách. (Pozn.: během druhé světové války byla jednotka, kde sloužil Derek Prince, přidělena do severní Afriky). Dalším příkladem jsou křesťané věznění pro svou víru.

Avšak kromě těchto výjimek je obecenství s jinými věřícími základem úspěchu a postupu v křesťanském životě. Je to jak zkouška, tak i výsledek chození ve světle Božího slova.

Jestliže nepěstujeme společenství s ostatními věřícími, s kým to společenství máme? Je pouze jediná alternativa: s nevěřícími. Bible však před tím důrazně varuje: Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? (2 Kor 6,14–15)

Pavel nám neříká, že máme být chladní či nepřátelští vůči našim bližním – nekřesťanům. Prostě nás varuje, že si nemůžeme dovolit založit s nevěřícími tak úzký vztah, jaký je vyhrazen věřícím. Samozřejmě má na mysli různé druhy vztahů. Avšak slovo, které zde použil – „jho“ – se v té době běžně používalo pro manželský vztah. Předně zde Pavel tedy důrazně varuje, že pro křesťana je vždy špatné vzít si nekřesťana.

Musím to silně zdůraznit každému svobodnému křesťanu, který čte tyto stránky. Nemáš svobodu vzít si nekřesťana. Dokonce nemáš svobodu na to ani pomyslet. Musíš se nyní rozhodnout – pokud jsi tak dosud neučinil – že manželství s nevěřícím je mimo Boží plán pro tvůj život.

Nejlepší ochrana proti špatným vztahům jsou správné vztahy. Buď tedy pilný v pěstování obecenství a přátelství se spolukřesťany. Ve většině případů se manželství vyvíjí z existujících vztahů. Máte-li vybudované silné vztahy s ostatními křesťany, pak vás pravděpodobně ani nenapadne pomýšlet na sňatek s nekřesťanem.

Nejbezpečnějším směrem pro tebe je učinit rozhodnutí o druhu vztahů, které budeš rozvíjet. Pak své rozhodnutí Pánu potvrď slovy Žalmisty: Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. (Ž 119,63)


Vodítko č. 3


„Ti, kteří jsou vedeni Duchem Božím, jsou synové Boží.“ (Ř 8,14).
Nový zákon ukazuje dva odlišné způsoby, jimiž v nás Duch Svatý působí, aby nás učinil členy Boží rodiny.

1) Nejprve, abychom se stali Božími dětmi, se musíme znovuzrodit z Jeho Ducha.

2) Potom, abychom se stali zralými syny Božími, musíme být vedeni Jeho Duchem.

Mnozí křesťané, kteří se znovuzrodili z Ducha Svatého, se ale nikdy nenaučili být Jím také vedeni. V důsledku toho nikdy nedorostli do skutečné duchovní dospělosti ani nenašli plný Boží plán pro své životy.

Uvaž, jak to uplatnit na tvou potřebu najít toho pravého druha. Žiješ například ve Spojených státech, národě čítajícím asi 330 milionů lidí. Nebo v České republice s 10 miliony lidí. Mezi všemi těmito miliony připravil Bůh jednu určitou osobu, aby byla tvým životním partnerem. Dost možná je to osoba, kterou jsi ještě nikdy nepotkal a dokonce naznáš ani její jméno. Nadto je možné, že tvůj předurčený druh dokonce nemusí žít ve stejné zemi. (Což byla pravda v obou mých manželstvích.) Jak najdeš tuto osobu? Příslovečný obraz hledání jehly v kupce sena vystihuje přesně spletitost tohoto problému.

Boží slovo ukazuje odpověď: být vedený Duchem Svatým. Jediný On ví, která je to osoba, kterou pro tebe Bůh předurčil jako životního partnera, a také kde ta osoba je. Proto se musíš učit, jak dovolit Duchu Svatému, aby tě vedl. Pro toto existují dvě klíčová slova: závislost (spoléhání) a citlivost (vnímavost).

Za prvé – uznej svou naprostou závislost na Duchu Svatém. Jestliže On tě nepovede, mineš Boží cíl. Pěstuj si zvyk hledání Jeho vedení v každé situaci a v každém rozhodnutí, malém či velkém. Někdy rozhodnutí, která považuješ za nedůležitá, jsou ta nejdůležitější ze všech, a stejně tak i opačně.

Hledání pokynů Ducha Svatého nezahrnuje nutně použití mnohé náboženské slovní zásoby v modlitbě. Může to mnohdy znamenat pouhé chvilkové obrácení se k Němu s vnitřní myšlenkou (úmyslem).

Za druhé – rozvíjej vnímavost na Ducha Svatého. On není četařem při výcviku. Nebude na tebe křičet rozkazy. Jeho vedení (nápověda) je obvykle mírné (jemné, něžné, laskavé). Hovoří „tichým, mírným hlasem“. Není-li tvé vnímání na to naladěno, neuslyšíš Jej.

Dovolte, abych doporučil určitou modlitbu, kterou se s Ruth modlíme téměř každý den: „Pane, pomoz nám, abychom byli vždy ve správném čase na pravém místě.“ Modlíme se ji s vědomím, že pouze Duch Svatý to může tak zařídit.

Výsledky bývají mnohdy zajímavé! Jednou odpoledne, když ještě naše dcera Jesika s námi bydlela v Jeruzalémě, jsme Ruth a já šli do centra města něco nakoupit. Když jsme šli po hlavní třídě, řekl jsem Ruth: „Cítím, že bychom měli přejít na druhou stranu.“ Učinili jsme tak, a šli jsme dál. Během minuty jsme došli k manželům, kteří se přátelili s Jesikou. Byli skoro půl dne v Jeruzalémě a chtěli se s ní setkat, avšak neměli naši adresu ani telefonní číslo. Jesika mezitím byla doma a cítila potřebu po společenství s křesťany.

Skrze toto setkání byli přátelé Jesiky schopni se s ní setkat a spolu se těšili večernímu společenství. Toto setkání by se nemohlo uskutečnit, kdybychom s Ruth právě v tu chvíli nepřešli ulici. Kdo nás podnítil, abychom to učinili? Samozřejmě Duch Svatý!

Představte si, že jste v nějaké takové podobné situaci. Jedete ulicí a hledáte restauraci, kde je k dostání hamburger. Na protější straně se nacházejí dvě. V jedné z nich obsluhuje mladá osoba, kterou Bůh připravil, aby byla tvým partnerem. „Něco pobídne tvou ruku na volantu a zahneš, abys zaparkoval u té restaurace nalevo. Uvnitř se seznámíš s mladou osobou, která podobně jako ty se modlí za partnera podle Boží vůle. V pravý čas zjistíš, že to byla Bohem daná schůzka pro vás oba.

Kdo to byl, jenž „pobídl“ tvou ruku? Duch Svatý. Avšak kdybys na toto pobídnutí nereagoval, mohl bys minout Boží plán pro svůj život. Nestačí se tedy pouze modlit. Musíš také dovolit Duchu Svatému, aby tě, jako odpověď na tvou modlitbu, vedl.

Občas nás Bůh vede způsoby, které jsou vzrušující (dramatické) a nadpřirozené. Jindy působí skrze pobízení (nutkání) nebo šeptání (tj. vnitřní svědectví v našem duchu). Musíme být obojímu otevření. Nejsme-li otevření nadpřirozenému, klademe svévolné omezení Božímu plánu pro své životy. On mohl naplánovat něco, co tak dalece přesahuje naše přirozené očekávání, že nám to může být zjeveno pouze nadpřirozeně – například skrze vidění či proroctví. Na druhé straně, hledáme-li pouze to vzrušující a nadpřirozené, můžeme minout to jemné pobízení či šeptání. Není to na nás, abychom předem rozhodovali, jak má Duch Svatý působit. Musíme být na Něj citliví, bez ohledu na to, jak nás vede.


Vodítko č. 4:


„Víc než cokoliv jiného, střež a chraň své srdce, protože z něj vycházejí prameny života.“ (Př 4,23)

Existuje oblast, která je ústřední v lidské osobnosti a rozhoduje o lidském osudu a kterou Bible nazývá srdcem. To, co ovládá tvé srdce, bude určovat směr tvého života. Proto své srdce potřebuješ střežit mnohem pečlivěji než jakoukoliv jinou oblast své bytosti. Toto se vztahuje obzvláště na ty podněty (impulsy) a pohnutí (emoce), které se týkají sexuální oblasti.

Především buď nepřetržitě ostražitý, pokud jde o to, co pouštíš dovnitř svého srdce. V naší současné kultuře jsou zvláště mladí lidé nepřetržitě bombardováni vlivy, které podkopávají biblickou úroveň pro sex a manželství. Tyto působí skrze vyučování ve školách, skrze tlaky na oblast zraku a skrze jiné další způsoby, které jsou těžce zjistitelné. Našel-li jsi Boží plán pro manželství ve svém životě, musíš být na stráži nad svým srdcem a zabránit vstupu všem nebiblickým a protikřesťanským úrovním.

Další vliv, před kterým bychom se měli chránit, je představivost (fantazie). V určitém smyslu je snění běžnou záležitostí. Avšak nedovol, aby se oddávání představám stalo zvykem. Jsi-li k tomu náchylný, postav se tomu rozhodně na odpor a přinuť se vyrovnat s realitou (skutečností). Jinak dospěješ do bodu, kdy je velmi obtížné rozeznávat mezi fantazií a realitou. A když si to přineseš do oblasti manželství, budeš si vytvářet neskutečnou (nereálnou) osobní (subjektivní) představu osoby, která by měla být tvým partnerem.

Může tě pak postihnout jeden ze dvou důsledků:

1. Partner, kterého pro tebe Bůh určil, nemusí odpovídat představě tvé fantazie a ty budeš neochotný přijmout Jeho volbu.

2. Nebo můžeš vnutit představu své fantazie skutečné osobě a vzít si ji – pouze proto, abys po svatbě zjistil, že ta skutečná osoba je naprosto odlišná od té, kterou sis vysnil, a vůbec ne osoba Bohem pro tebe vybraná.

Stejně opatrný buď také v tom, co vychází ze tvého srdce. Nedovol si nadbíhání (flirtování) nebo povrchní vztahy s opačným pohlavím. Může se to zdát vzrušující, roznítit něčí city a dovolit roznítit své vlastní, avšak jednoho dne můžeš zjistit, že tvé city se vymkly zpod tvé kontroly. Podobně jako čarodějův učeň, který objevil zaklínadlo, které uvolnilo vody potopy, ale neznal zaklínadlo, které by ji zrušilo, můžete zjistit, že jste uvolnili city, které nejste schopni vzít zpět. Výsledkem je citová zápletka s osobou, která žádným způsobem není vhodná jako váš partner.

Zde je spolehlivé pravidlo. Nejprve najdi partnera, kterého pro tebe Bůh vybral. Pak uvolni své city vůči této osobě. Tímto způsobem se vyhneš zastavování potopy.


Vodítko č. 5:


„Od starodávna nikdo neslýchal, žádné ucho nevnímalo, žádné oko nevidělo žádného Boha kromě Tebe, jenž jednáš ve prospěch těch, kteří na Tebe očekávají.“ (Iz 64,3)

Sám vidíš, co tato nejtěžší směrnice ze všech obsahuje: „Buď připraven čekat, očekávat!“ Izaiáš nám v citované pasáži hovoří o tom, že v celém vesmíru je pouze jediný pravý Bůh a že jedna z Jeho význačných vlastností je to, že „jedná ve prospěch těch, kteří na něj očekávají.“

Neznamená to, že Bůh požaduje ode všech svých dětí, aby na partnera podle Jeho volby čekali. Jsou takoví, kteří najdou svého druha na počátku života dospělosti a vstoupí bez prodlení do úspěšného manželství, které trvá po celý život. Je to jedna z těch oblastí, v níž se každý z nás musí sklonit před svrchovaností Boží. Jestliže nás Bůh spojil s naším předurčeným druhem brzy, chvalme Jej. Jestliže požaduje, abychom čekali, chvalme Jej rovněž. Bůh s každým z nás jedná v souladu s tím, jak nás zná, a v souladu s Jeho zvláštním plánem pro život každého z nás.

Jsi-li jeden z těch, jimž Bůh určil čekat, mohu tě povzbudit skutečností, že Bůh od mnoha svých vyvolených služebníků požadoval, aby po dlouhá období očekávali naplnění Jeho zaslíbení a záměrů. Abraham na narození Izáka, svého zaslíbeného syna, čekal až do svých 100 let. Mojžíš čekal 80 let, z toho čtyřicet let na poušti, aby se stal vysvoboditelem Izraele. David čekal kolem 15-ti let od doby, kdy byl poprvé pomazán za krále, do chvíle, kdy převzal království. Izrael čekal po mnohá dlouhá staletí na svého Mesiáše. Církev čekala téměř dvě tisíciletí (od ukřižování a zmrtvýchvstání) na návrat Ježíše – a stále ještě čeká.

Bůh používá čekání k uskutečnění různých záměrů s našimi životy.

1. Čekání zkouší (testuje) naší víru. Pouze ti, kteří skutečně věří v Boží zaopatření, jsou na ně připraveni očekávat. Apoštol Petr nás upozorňuje, že zlato je přečišťováno ohněm, tak i víra je přečišťována zkoušením. (1Pt 1,6-7). Pouze ta víra, která projde zkouškou, je Bohem přijatá jako ryzí.

2. Očekávání přečišťuje naše pohnutky (motivy). Jestliže Bůh požaduje, abys čekal na svého partnera, musíš se sám sebe ptát: Proč jsem tak netrpělivý na ženění? Je to proto, že to po mně chce Bůh, nebo je to proto, že to chci pro sebe já? Jsem motivován vůlí Boží, nebo svou vlastní vůli? Očekávání ti dá odpověď na tvou otázku.

3. Očekávání buduje náš charakter k dospělosti. Jakub říká „…Zkoušení tvé víry rozvíjí vytrvalost. Vytrvalost musí být dovršena tak, abyste byli dospělí a úplní…“ (Jk 1,3-4). Člověk, který se naučil očekávat, již více z Boží milosti nepodléhá náladám a pocitům. On či ona získali jistotu (smělost) a stálost (stabilitu). V Bohem daném čase se tyto charakterové vlastnosti osvědčí jako neocenitelné hodnoty při budování pevného úspěšného manželství.


Vodítko č. 6:


„Říkám vám pravdu, že když zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane pouhým osamoceným semínkem. Avšak zemře-li, vydá mnohý užitek.“ (J 12,24)

Ježíš odhaluje zásadu, která platí v přírodě, tak i v životě Božích lidí. Krátce řečeno je zde upozornění: Buď připraven na smrt a vzkříšení.

Podobně jako předešlé vodítko, ani toto se nevztahuje na všechny, kteří nalezli Boží plán pro manželství. V mém případě se vztahovalo na mé druhé manželství, avšak ne na to první. Zahrnuji to zde, protože jsem se ze zkušenosti naučil, jak je to důležité. Poté, když jsem potkal Ruth, věděl jsem, že Bůh do mého srdce umístil „símě“ lásky k ní, avšak musel jsem přihlížet, jak padlo do země a zemřelo. Kdybych neporozuměl a nepřijal tento princip, nikdy bych nemohl mít víru, abych prorostl ke vzkříšení, které pro nás Bůh připravil.

Když jsem v té době zápasil s Božím jednáním v mém životě, křičel jsem: „Pane, proč jsi nám něco dal, a pak to chceš vrátit zpět? Proč tak mnoho věcí z Tvého požehnání musí projít smrtí a vzkříšením?“ Cítil jsem, že Bůh mi dává následující odpověď: Protože já když něco vzkřísím, vzkřísím to do podoby, jakou Já chci, aby to mělo, ne jako byla ta původní.

To zcela platilo o vztahu mezi Ruth a mnou. Když prošel smrtí a vzkříšením, dalo mu to hloubku a jistotu, kterou by jinak nikdy nezískal. Jestli tě Bůh provádí skrze podobnou zkušenost, věřím, že naše svědectví ti může dát povzbuzení, které potřebuješ.


Vodítko č. 7:


„Cesta pošetilce se mu zdá správná (přímá), avšak moudrý muž poslouchá radu.“ (Př 12,15)

„Hloupý pohrdá otcovou disciplínou (kázní), avšak kdo se má na pozoru před trestem, projevuje opatrnost (moudrost).“ (Př 15,5)

Již jsem zdůraznil v kapitole o pěstování správných postojů důležitost požehnání rodičů. To dává základ, na němž budujeme úspěch v každé oblasti života, zvláště v manželství. A i když s rodiči nemáte v každé záležitosti shodný názor, stojí za to cvičit mnohou trpělivost a umírněnost (zdrženlivost), abyste budovali na základě jejich požehnání.

Potom a kromě toho zvláštního požehnání od rodičů, je pro tebe jako pro mladou osobu důležité hledat radu zbožných mužů jako jsou starší či jiní církevní vůdcové, kteří jsou starší než vy jak léty, tak i vírou. Takoví mužové již prošli cestu, která leží před námi. Znají její léčky i nebezpečí. Měli také příležitost vystoupit na některé z hor a tak získat širší pohled na krajinu. Z jejich pohledu můžeš získat mnohý užitek.

Mladí lidé mají dnes ve zvyku obracet se pro rady pouze k sobě rovným osobám. Avšak rady, které poskytují stejně staré osoby, jsou založeny především na teorii či přinejlepším na rozumových znalostech. Musí se ještě ověřit ve zkušenosti, zda jejich teorie skutečně funguje. Je to známka pokory a moudrosti, hledat radu od starších lidí, kteří již získali úspěch v oblastech života, v nichž potřebuješ vedení. Činíš-li v tom pravidelný pokrok, bude ti to pomáhat udržet tvé nohy na cestě vedoucí k naplnění Božího plánu pro tebe.


Vodítko č. 8:


„…moudrá žena je od Hospodina.“ (Př 19,14)

„Kdo našel ženu, nalezl dobro a získal Pánovu náklonnost.“ (Př 18,22)

V těchto příslovích jsou propojeny dvě pravdy:

1. Je to Pán, který udílí dar moudré ženy.

2. Tento dar je známkou Jeho zvláštní přízně k jedinci, který jej obdržel. Šalomoun tyto pravdy podává z hlediska mužova, avšak je samozřejmé, že obdobně platí i pro ženu. Pro ni dar pravého druha také přichází od Boha a je známkou Jeho přízně.

Vede to k důležitému praktickému závěru, jak pro může, tak pro ženu. Chceš-li, aby ti Pán dal takového partnera, kterého potřebuješ, je jedna věc, kterou musíš činit nade vše: musíš pilně pěstovat Pánovu přízeň. Jeho spokojenost musí být tvým nejvyšším předmětem touhy. Přistupuj ke každé situaci a rozhodnutí s prvotní otázkou: Co Tě potěší (rozradostní, je příjemné), Pane? Jsi-li ochoten usilovat o to, co Pánu působí radost, On zase bude oplácet tím, co působí radost tobě.

David popisuje tento přístup k životu, který vyvolává odezvu u Boha, v žalmu 37,4:

„Měj radost (těš se) v Pánu a On ti dá přání (touhy) tvého srdce.“ Nalezneš-li své nejvyšší uspokojení v Bohu samotném, bude ti odpovídat dvěma způsoby.

Za prvé, On vloží do tvého srdce ty touhy, které odpovídají Jeho pravdivé vůli pro tebe.

Za druhé, pak tě povede k jejich naplnění.

Všechny z předchozích vodítek lze shrnout v tomto závěrečném: Učiň Boží přízeň nejvyšším předmětem (cílem) života, a s důvěrou můžeš ponechat Jemu výběr, přípravu a obstarání tvého partnera.



Derek Prince, kapitola z knihy Bůh je prostředník k manželství